Roli Emilie Marty vytvoří vynikající česká sopranistka Eva Urbanová a nastuduje ji poprvé ve své kariéře právě pro NDM.

Co vedlo světově proslulou pěvkyni k tomu, že přijala hostování v Ostravě?

Hudební ředitel ostravské opery Robert Jindra mi položil lákavou otázku: A proč vy vlastně Emilii Marty nezpíváte? Tak jsem mu řekla, že toto dílo jsem pouze viděla a je velmi seriózně bráno. A já jsem herečka a zpěvačka, nedovedu nic předstírat, a když jsem dostala tuto nabídku poprvé, bylo mi jedenatřicet let, což bych nepochopila, o čem je ta postava. Samozřejmě, že dneska už je vše zcela jiné, protože už mi není těch třicet… A Robert Jindra mi řekl, že mě toho jevištního pojetí zbaví, ať se naučím svůj pěvecký part. Pravda je, že když jsem tuto roli odřekla naposledy před dvěma lety v Národním divadle v Praze, tak mi dirigent Hanus řekl: Víte, je to velká škoda, protože, až se to naučíte, tak vám nějaké režijní pojetí vůbec nebude vadit, neboť role a hudba se vám budou líbit. Měl pravdu. Teď už bych z toho asi slevila… Ztvárnit takovou ženu, to je nyní pro mě neskutečná výzva. A také poslední rolí z Janáčkových oper, která mi chyběla v mém repertoáru.

Provedení Věci Makropulos je koncertní. Je to pro vás stejně náročné jako jevištní představení?

Když textu věříte, vůbec nevadí, jestli sedíte nebo ležíte či máte nějaké kulisy, ale jestli tomu dáte energii, tak jsem přesvědčena, že diváky vtáhnete do děje.

Do Ostravy jezdíte v poslední době častěji. Nevadilo vašim hlasivkám zdejší ovzduší, které se ale údajně nyní zlepšilo?

Když jsem jezdila do Ostravy zpívat Kostelničku v Její pastorkyni, tak všichni říkali, jak se jim tady špatně dýchá. Asi nedokážu posoudit změny ovzduší, protože zde nežiji. Ale teď se mi zdá, že je vše v pořádku, protože když je třeba v Praze smogová poklička, ta je asi ještě horší… Jsou tam zase jiné znečišťující prvky v ovzduší. Nejhorší smog, který jsem zažila, byl v Buenos Aires, ale také třeba v Hongkongu.

Dobýváte svět v operních představeních a na písňových koncertech. Co vaše stará láska rock a heavy metal? Ještě žijí?

Do Ostravy jsem přijela autem. Naplánovala jsem si, že ihned po představení ještě pojedu až do západních Čech. Tak co si myslíte, že si pustím? To mi celou cestu bude, jak já říkám, hulákat, a čím budu od Ostravy dále, tak se mi bude chtít více spát, takže hlasitost bude vyšší a poslouchat budu heavy metal Roberta Halforda a Judas Priest. A budu si s nimi i zpívat, abych neusnula. Na své rockové a metalové lásky mám pořad čas. Když vloni byla skupina Judas Priest v Praze, byla jsem na ní v O2 areně. To bylo něco strašného. Vyváděla jsem tam jako ve dvaceti a bylo mi to úplně jedno. A pak jsem byla asi tři dny hluchá, to je pravda. Musela jsem ihned volat lékaři, co si mám dát, aby mi uši splaskly. Tak už mám na to lék, a až tady bude skupina Judas Priest příště, tak znovu půjdu. Sice jsem dostala vynadáno, že se chovám jako blázen, když se živím jako zpěvačka také ušima, protože jako hluchá bych toho asi moc nezazpívala. Jsem temperamentní, to je marné…

Máte nějaké speciální přání pro letošní rok?

Jedno přání mám, ale neprozradím, protože by se nemohlo splnit. Ale mělo by to být v březnu. Je to rockové hudební přání, zatím nevím, jestli to vyjde. Můj management se o to pokouší. Splnila bych si jako operní pěvkyně svůj rockový sen.