Skupina Marod při jednom ze svých vystoupení v Los Angeles

Čtyři stříbrné a jednu zlatou medaili získala v minulých dnech na mistrovství světa v interpretačním umění v Los Angeles skupina Marod z Ostravy-Staré Bělé, kterou tvoří především otec, matka, dcera a syn rodiny Matláškovy. Jejího frontmana, Reného Matláška staršího, jsme požádali v této souvislosti o rozhovor.

Pokud vím, tak jste soutěžili dokonce v pěti kategoriích…

Ano, jako vokální kapela, která má nejblíže k folku, jsme soutěžili v pěti kategoriích jednu z nich tvořila vlastní tvorba, ty další byly gospel, country, jazz a volná tvorba. Na mistrovství světa bylo zhruba něco přes šedesát národních týmů, což představuje na 1500 účinkujících. A my jsme získali čtyři stříbrné medaile v gospelu, jazzu, country a vlastní tvorbě, a mistry světa jsme se stali ve volné tvorbě. A ještě nakonec se nám podařilo dostat se do závěrečné finálové show, čehož si opravdu hodně cením.

Jaká byla atmosféra takového velkého hudebního klání?

Úžasná, stejná jako vloni. Opět atmosféra plná přátelství, tam neexistovala nějaká řevnivost, všichni soutěžící si navzájem moc fandili.

S jakým repertoárem jste se představili?

V kategorii vlastní tvorba jsme soutěžili s písní mého syna, která má název Name, vystupovali jsme ve všech kategoriích v angličtině, což sice nebylo povinné, ale výhodné, protože jsme si řekli, že když vám porotci rozumějí, je to určitě lepší. V kategorii country jsme zazpívali píseň Rogera Millera Do Wacka Do, pokud jde o gospel, tam jsme si zvolili klasický velikonoční gospel The Angel Rolled the Stone Away a ve volné kategorii od Beatles píseň Ob-la-di Ob-la-da a v jazzové kategorii jsme zazpívali píseň z repertoáru Louise Armstronga What a Wonderfull World.

Takže kdo přesně tvoří vaši skupinu Marod?

Jsme rodinná kapela otec, matka a naše děti dcera a syn a pátým členem skupiny je basák Luboš Vejmola, což je můj přítel ze studií. A název skupiny Marod to je zkratka Matláškovic rodina, takže nejsme nemocní. Vznikli jsme v roce 2008 tak trochu z legrace a malinko z recese. Nicméně od té doby, co se pohybujeme v hudebním světě, tak už jsme něco zažili, máme už na kontě třináct diváckých cen z různých festivalů. V roce 2012 jsme získali autorskou Portu, letos se nám podařilo získat cenu Talent Country Radia, vloni jsme byli poprvé v Los Angeles na mistrovství světa v interpretačním umění, kde jsme získali čtyři bronzové medaile a jednu stříbrnou, a letos se nám podařilo posunout se zase o trochu výše.

Máte na svém kontě už nějaké cédéčko?

Zatím jsme natočili dvě cédéčka ve spolupráci s Českým rozhlasem Ostrava. To první z roku 2011 se jmenuje Až děti vyrostou, v té době byly naše děti ještě malé, a před dvěma lety spatřilo světlo světa další cédéčko s názvem Půl na půl. Ten název souvisí s tím, že už ne jenom já píšu nové písničky, ale je to i můj syn René junior, který napsal polovinu písniček k tomu cédéčku. Takže já i on si píšeme každý sám své písničky, včetně textů.

Jaké jsou ohlasy posluchačů na vaše vystoupení u nás?

Určitě pozitivní, neboť zdá se, že ten fenomén rodiny na pódiu je u lidí populární. Samozřejmě že poctivě zkoušíme, a když máme písničky, které se posluchačům líbí, tak z toho máme velkou radost. A projevilo se to i na těch diváckých cenách, kterých si nesmírně vážíme.

Ale v České republice zpíváte na koncertech většinou česky…

Jsme rádi, že během celého roku můžeme absolvovat na čtyřicet vystoupení, bohužel zatím nemáme velkou odezvu ve zdejších televizích, světlou výjimkou je Televize Noe, kde jsme už účinkovali v několika pořadech. V roce 2012 jsme se v TV Nova zúčastnili soutěže Česko Slovensko má talent, kde jsme se dostali až do Velkého třesku, což je relativně daleko. A pokud jde o aktuální koncerty, tak 12. srpna hrajeme na Pastvinské přehradě, o den později v Trhových Svinech v jižních Čechách, 17. srpna v Karviné a poslední srpnový víkend nás čeká Mohelnický dostavník. Na podzim chystáme oblíbený koncert u nás doma v Ostravě-Staré Bělé v restauraci U Matěje.

Vraťme se k vaší letošní cestě do USA. Jistě to není snadné pro kapelu, která ještě nemá profesionální statut, absolvovat tak finančně náročnou cestu. Jak sháníte sponzory?

Jsem rád, že nás podpořily Moravskoslezský kraj a Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje. Když jsme letos letěli do Los Angeles, tak jsme to vzali přes New York, neboť český konzul v USA Martin Dvořák nám pomohl zajistit dva koncerty přímo v New Yorku, což nám pomohlo, ale když uvážíte, že náklady spojené s touto soutěží přijdou skoro na čtyři sta tisíc korun, tak to rozhodně není jednoduché.

Moravskoslezský kraj měl ale letos v této soutěži větší zastoupení…

Ano, vedle nás ještě soutěžila jedenáctiletá zpěvačka Isabelka Jati, což je neuvěřitelný talent a stejně tak kvalitní talent je patnáctiletá interpretka Michaela Janáčová z Ostravy. A obě taky bodovaly. Takže ze sedmnácti soutěžících z celé České republiky byla téměř polovina z našeho kraje.

Co vás požene po úspěchu v Los Angeles ještě výš?

Jednoznačně posluchači. Chtěli bychom především koncertovat po celé republice. Máme v plánu vydat další cédéčko, ale nebude to hned. Rádi bychom natáčeli videoklipy k našim písničkám. Jistě, pokusit se koncertovat opět v USA, ale už ne na soutěžích…