V jejích obrazech se odráží barevná exotika, pohoda, ale také ničivé utrpení

Přitahují ji barevná exotika, sluníčko, pohodoví lidé, kteří nikam nespěchají. Mnohé z nich potkala v minulých měsících na Bali. Malířka Hana Mikulenková je absolventkou Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě (studium ukončila v roce 2011). Studovala u profesora Ivana Csudaia obor Malba a jiná média.

Během studií absolvovala zahraniční stáže na univerzitách v Soluni, Salvadoru a v Lisabonu. Patří mezi velmi aktivní autorky, má na svém kontě řadu domácích i zahraničních výstav, a to jak samostatných tak společných. Hanu Mikulenkovou můžete znát také jako kurátorku, která působila před časem v ostravské Industrial Gallery a velmi často je někde na cestách.

Před časem jste se vrátila z exotického prostředí na Bali, kde jste strávila čtrnáct měsíců. Kudy vedla vaše cesta z Ostravy do Indonésie?

Z Ostravy jsem se vrátila na moje rodné Valašsko, kde jsem si pronajala ateliér v 3. Etáži v Rožnově pod Radhoštěm, což je velmi unikátní místo. Z bývalé továrny dříve Brillovy a pak Loany architekti z Henkai studia díky investorům udělali z jednoho patra ateliéry.

Ateliéry jsou obsazené hodně kreativními lidmi, byla tam skvělá atmosféra a pořád je. Ateliér byl velmi slunný a trávila jsem tam opravdu hodně času, poslední rok jsem v něm pracovala na sérii obrazů s názvem Jungle vibes, protože jsem v tu dobu odjela na dva měsíce do jihovýchodní Asie, kde jsem cestovala hlavně po Malajsii. Pak mi kamarádka psala: „Hele, ty máš tak ráda Asii, zkus jet na Bali, nabízí tam studijní program. A mně ten nápad přišel úplně mimo, všechno opouštět a zase někde začínat. No a nakonec moje zvědavost vyhrála a já se ocitla na Bali.

Co vám dal pobyt v tomto exotickém prostředí?

Dal mi hodně inspirace, navštívila jsem hodně míst, a to nejen v rámci Bali, a potkala různé lidi. Indonésie je nádherná země a právě Bali je jen jeden z mála ostrovů. Indonésie ukrývá opravdu poklady, jako například souostroví Raja Ampat, které jsem navštívila. Bali je jiné kvůli hinduismu a tím, jak ovlivňuje místní. Opravdu jsem si ho oblíbila, i takové ty malé věci, cítit vonné tyčinky, pít kokosové ořechy při západu slunce, jíst ovoce a zajít s místníma na ceremonii.

Podívejte se na přehled nejnavštěvovanějších lokalit v Ostravě v roce 2018

V jakých podmínkách jste pracovala?

Do Indonésie jsem se dostala díky programu Darmasiswa, je to stipendium indonéského ministerstva kultury. Navštěvovala jsem Institut umění v Denpasaru, což je hlavní město Bali, disciplínu jako například tradiční ornament. Škola je časově nenáročná, tak jsem hledala ateliér, kde bych mohla malovat. A měla jsem štěstí, potkala jsem malíře Kacruta, který mi nabídl jeho prostor. Ateliér byl v malé vesnici, měla jsem tam klid a mluvícího ptáčka za rohem. Vždycky, když jsem tam přijela, tak mě pozdravil.

Jak byste sama sebe charakterizovala jako autorku a co nejvíce ovlivňuje vaši tvůrčí práci?

Jsem malířka, i když mám ráda přesahy do jiných médií. Malba je pro mě stěžejní, dává mi největší smysl a díky ní můžu vyjádřit to, co slovy neumím a tu energii možná přenést dál na diváky. Moji práci nejvíce ovlivňuje potřeba tvořit. I jako autorka a jako člověk jsem zvědavá, tak beru malbu a umění jako proces objevování a hledání.

Ovlivňuje mě vnímání obyčejné každodennosti, silné emoce, a taky hledám odpovědi na otázky, na které si pořád nedokážu odpovědět. Miluju proces malby, užívání si koncentrace a akce. Maluju celkem expresivně, tak si dokážete představit, jak vypadá ateliér. Mám ráda tenhle svůj prostor, plný barev, nápadů a chaosu, být zapatlaná od barvy od hlavy až k patě.

Zdroj: Jakub Freiwald
Foto:  Jakub Freiwald

O vás je známo, že máte ráda barevné kompozice, exotiku, palmy a sluníčko a pohodovou přírodu…

Miluju barvu a její různé kombinace, a v tom mi přijde příroda nejvíce dokonalá. Na Bali jsem si užívala, že to, co maluju, tak jsem viděla a byla přímo v těchto scenériích. I když pracuju s pamětí a ne s realitou, tak i přesto, že jsem měla tyto exotické květiny poblíž, tak jsem si florální motivy vymýšlela.

Pracuje se vám v tomto prostředí lépe než v evropských zeměpisných šířkách? Na Bali se mi malovalo skvěle. Sice mi bylo šílené horko, takže možná i můj pot je součástí maleb. Vnímala jsem jinak světlo a barvy, to vidím, když jsem malby přivezla domů. Přijdou mi intenzivnější tady než tam a hodně mě to baví.

Nevím, jestli jste byla ještě v době ničivého tsunami v Indonésii, když postihlo Jávu. Jak to na vás působilo?

V tuhle dobu před Vánoci jsem byla už doma. Je to neštěstí, Indonésie si minulý rok zažila až dost a neuvěřitelně hodně lidí přišlo o své životy. Je to fakt smutné, ale jsou silní a bojují. Já jsem byla na Bali v době, kdy se očekávala erupce sopky Agung. Místní byli dlouho preventivně evakuováni i se zvířaty v bezpečných zónách mimo své domovy v provizorních táborech. Bylo to pro ně náročné. Byly tam dva momenty, kdy to vypadalo, že k erupci dojde.

To je nádhera! Podívejte se, Aeroklub Krnov zveřejnil snímky sobotního výletu

V tu dobu bylo uzavřeno i letiště, byla to komplikace i pro turisty. Doutnání sopky bylo dechberoucí. Naštěstí draci pořád spí a nevzbudili se. Pak bylo silné zemětřesení na blízkém Lomboku, které se na ostrově velmi negativně podepsalo. Lidé se z toho budou ještě dlouho vzpamatovávat, přišli o své rodiny a domovy. Ale prý je atmosféra lepší a drží se. Tahle zemětřesení šla na Bali cítit taky, a já si uvědomila jednu věc v přímém přenosu, že nás planeta fakt nepotřebuje, ale my ji, a že se ozývá… Bohužel až tak smrtonosně. Další takové ozvání bylo na Sulawesiv okolí Palu v září v podobě tsunami. Doufám, že bude mít Indonésie lepší časy před sebou.