Předchozí
1 z 2
Další

Přitahují ji barevná exotika, sluníčko, pohodoví lidé, kteří nikam nespěchají. Mnohé z nich potkala v minulých měsících na Bali. Malířka Hana Mikulenková je absolventkou Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě (studium ukončila v roce 2011). Studovala u profesora Ivana Csudaia obor Malba a jiná média.

Během studií absolvovala zahraniční stáže na univerzitách v Soluni, Salvadoru a v Lisabonu. Patří mezi velmi aktivní autorky, má na svém kontě řadu domácích i zahraničních výstav, a to jak samostatných tak společných. Hanu Mikulenkovou můžete znát také jako kurátorku, která působila před časem v ostravské Industrial Gallery a velmi často je někde na cestách.

Před časem jste se vrátila z exotického prostředí na Bali, kde jste strávila čtrnáct měsíců. Kudy vedla vaše cesta z Ostravy do Indonésie?

Z Ostravy jsem se vrátila na moje rodné Valašsko, kde jsem si pronajala ateliér v 3. Etáži v Rožnově pod Radhoštěm, což je velmi unikátní místo. Z bývalé továrny dříve Brillovy a pak Loany architekti z Henkai studia díky investorům udělali z jednoho patra ateliéry.

Hana Mikulenková se narodila ve Valašském Meziříčí v roce 1985. Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě absolvovala v roce 2011 v ateliéru malby a jiných médií u profesora Ivana Csudaia. Během studia absolvovala stáže v Brazílii, Řecku a Portugalsku. V roce 2018 navštěvovala Institut umění v Denpasaru na Bali. Působila i jako kurátorka v ostravském Industrial Gallery.
Více o její tvorbě: 
www.hanamikulenkova.com

Ateliéry jsou obsazené hodně kreativními lidmi, byla tam skvělá atmosféra a pořád je. Ateliér byl velmi slunný a trávila jsem tam opravdu hodně času, poslední rok jsem v něm pracovala na sérii obrazů s názvem Jungle vibes, protože jsem v tu dobu odjela na dva měsíce do jihovýchodní Asie, kde jsem cestovala hlavně po Malajsii. Pak mi kamarádka psala: „Hele, ty máš tak ráda Asii, zkus jet na Bali, nabízí tam studijní program. A mně ten nápad přišel úplně mimo, všechno opouštět a zase někde začínat. No a nakonec moje zvědavost vyhrála a já se ocitla na Bali.

Co vám dal pobyt v tomto exotickém prostředí?

Dal mi hodně inspirace, navštívila jsem hodně míst, a to nejen v rámci Bali, a potkala různé lidi. Indonésie je nádherná země a právě Bali je jen jeden z mála ostrovů. Indonésie ukrývá opravdu poklady, jako například souostroví Raja Ampat, které jsem navštívila. Bali je jiné kvůli hinduismu a tím, jak ovlivňuje místní. Opravdu jsem si ho oblíbila, i takové ty malé věci, cítit vonné tyčinky, pít kokosové ořechy při západu slunce, jíst ovoce a zajít s místníma na ceremonii.

V jakých podmínkách jste pracovala?

Do Indonésie jsem se dostala díky programu Darmasiswa, je to stipendium indonéského ministerstva kultury. Navštěvovala jsem Institut umění v Denpasaru, což je hlavní město Bali, disciplínu jako například tradiční ornament. Škola je časově nenáročná, tak jsem hledala ateliér, kde bych mohla malovat. A měla jsem štěstí, potkala jsem malíře Kacruta, který mi nabídl jeho prostor. Ateliér byl v malé vesnici, měla jsem tam klid a mluvícího ptáčka za rohem. Vždycky, když jsem tam přijela, tak mě pozdravil.

Jak byste sama sebe charakterizovala jako autorku a co nejvíce ovlivňuje vaši tvůrčí práci?

Jsem malířka, i když mám ráda přesahy do jiných médií. Malba je pro mě stěžejní, dává mi největší smysl a díky ní můžu vyjádřit to, co slovy neumím a tu energii možná přenést dál na diváky. Moji práci nejvíce ovlivňuje potřeba tvořit. I jako autorka a jako člověk jsem zvědavá, tak beru malbu a umění jako proces objevování a hledání.

Ovlivňuje mě vnímání obyčejné každodennosti, silné emoce, a taky hledám odpovědi na otázky, na které si pořád nedokážu odpovědět. Miluju proces malby, užívání si koncentrace a akce. Maluju celkem expresivně, tak si dokážete představit, jak vypadá ateliér. Mám ráda tenhle svůj prostor, plný barev, nápadů a chaosu, být zapatlaná od barvy od hlavy až k patě.

Z díla Hany Mikulenkové.Zdroj: Jakub Freiwald
Foto:  Jakub Freiwald

O vás je známo, že máte ráda barevné kompozice, exotiku, palmy a sluníčko a pohodovou přírodu…

Miluju barvu a její různé kombinace, a v tom mi přijde příroda nejvíce dokonalá. Na Bali jsem si užívala, že to, co maluju, tak jsem viděla a byla přímo v těchto scenériích. I když pracuju s pamětí a ne s realitou, tak i přesto, že jsem měla tyto exotické květiny poblíž, tak jsem si florální motivy vymýšlela.

Pracuje se vám v tomto prostředí lépe než v evropských zeměpisných šířkách? Na Bali se mi malovalo skvěle. Sice mi bylo šílené horko, takže možná i můj pot je součástí maleb. Vnímala jsem jinak světlo a barvy, to vidím, když jsem malby přivezla domů. Přijdou mi intenzivnější tady než tam a hodně mě to baví.

Nevím, jestli jste byla ještě v době ničivého tsunami v Indonésii, když postihlo Jávu. Jak to na vás působilo?

V tuhle dobu před Vánoci jsem byla už doma. Je to neštěstí, Indonésie si minulý rok zažila až dost a neuvěřitelně hodně lidí přišlo o své životy. Je to fakt smutné, ale jsou silní a bojují. Já jsem byla na Bali v době, kdy se očekávala erupce sopky Agung. Místní byli dlouho preventivně evakuováni i se zvířaty v bezpečných zónách mimo své domovy v provizorních táborech. Bylo to pro ně náročné. Byly tam dva momenty, kdy to vypadalo, že k erupci dojde.

V tu dobu bylo uzavřeno i letiště, byla to komplikace i pro turisty. Doutnání sopky bylo dechberoucí. Naštěstí draci pořád spí a nevzbudili se. Pak bylo silné zemětřesení na blízkém Lomboku, které se na ostrově velmi negativně podepsalo. Lidé se z toho budou ještě dlouho vzpamatovávat, přišli o své rodiny a domovy. Ale prý je atmosféra lepší a drží se. Tahle zemětřesení šla na Bali cítit taky, a já si uvědomila jednu věc v přímém přenosu, že nás planeta fakt nepotřebuje, ale my ji, a že se ozývá… Bohužel až tak smrtonosně. Další takové ozvání bylo na Sulawesiv okolí Palu v září v podobě tsunami. Doufám, že bude mít Indonésie lepší časy před sebou.

Pokud vím, na Bali se chystáte opět v únoru. Chcete tam v budoucnu působit a tvořit delší dobu?

Rozhodla jsem se, že se na Bali ještě vrátím, ještě mám pocit, že to je dobrý nápad a chci pokračovat v sérii s tropickými motivy a taky snad dopsat a dokreslit knížku, kterou mám v hlavě už dlouho. Je to pro mě výzva, nikdy jsme nic takového nedělala, tak uvidím a jsem sama zvědavá, zda se mi to podaří. Bali je specifické právě kvůli zmiňovanému hinduismu a na mě to tam vizuálně působí jako pohádka, hlavně v menších vesnicích. Vyhovuje mi naprosto jednoduchý životní styl, dá se říct, že je velmi pohodlný. Co se týká vzdálenější budoucnosti, tak se nechám překvapit, už nechci plánovat. Mám to otevřené.

Ovlivnil vás někdo z tamějších umělců při vaší tvorbě?

Neovlivnil mě nikdo konkrétní, ale obohacující je indonéské umění celkově a to, že skoro každý člověk je umělcem a umění se věnuje, ať řemeslu, malbě nebo hudbě a tanci. Mě nejvíc bavil ornament v kresbě, masky tanečníků a specifická architektura.

Jste typem emotivní umělkyně, anebo o tématech přemýšlíte delší dobu?

Jsem úplně emotivní. Někdy ale mám pocit v reálném životě, že to zas taková výhoda není. Mám v hlavě určité obrazy nebo takové záchvěvy inspirace, které potom převádím na plátno. Proces malby je velmi emotivní, ale určitou představu mám. Taky hodně vrstvím. Když to zlehčím, tak jedu si tak na skútru a hlavou se mi mihne nějaký nápad, tak ho namaluju, ale myslím si, že mi to tak funguje, protože se dívám.

Ale ještě než odjedete v lednu budete mít výstavu v jedné z novějších ostravských výstavních síní Zaza Galerie. Co na ní může milovník umění spatřit pokud jde o vaši tvorbu?

Mám velkou radost, že můžu vystavovat v ZaZa Galerii. Je to nová galerie v centru Ostravy na Sokolské třídě. Už ve čtvrtek 17. ledna v 17 hodin bude vernisáž výstavy, kterou jsem pojmenovala Tropický stav mysli. Budu tam prezentovat malby a taky kresby inkoustem z Bali. V kresbách jsem se nechala inspirovat tetováním a opět florálními motivy. Vystavím i pár obrazů, které vznikly před Bali, ale budou koncepčně sedět k tématu výstavy. Ráda bych čtenáře pozvala, přijďte!

Hana MikulenkováZdroj: Iveta Čevorová
Foto: Iveta Čevorová

Máte nějaké přání či sen v letošním roce?

Myslím, že se přání nemají říkat, aby se splnila. Tak vám je neřeknu. Jedno prozradím: snad se mi podaří dokončit knihu pro děti, kterou kreslím, která se odehrává na tropickém ostrově. Je to pro mě nové médium ilustrace. Využívám svého přístupu v kresbě a barevnosti z malby. Ještě musím dát s pár lidmi hlavy dohromady a sama jsem zvědavá, jak tento můj nápad dopadne. Dám vám vědět.

Jaká je Hana Mikulenková v soukromí křehká introvertní malířka či grafička, nebo emotivní bohémka, která chce žít život plnými doušky?

Těžko mohu hodnotit sama sebe. Umím si intenzivně užívat, dělám často spontánní rozhodnutí. Zároveň jsem citlivá k věcem a ráda trávím čas sama. Potřebuji oboje společenský život, ale i ten o samotě.

Honí se vám momentálně hlavou konkrétní motiv, který byste už ráda viděla na plátně?

Teď mám chuť namalovat velkoformátovou malbu, fakt obrovskou segmenty pláží a zapojit trochu více sebe.