Karla Vůjtka známe z našeho literárního života již třicet let.

Prosadil se v něm jako všestranný autor, který se věnuje nejen literární publicistice, ale soustřeďuje se především k básnické tvorbě a k překladatelské činnosti (uvedl do češtiny řadu polských autorů, např. W. Przeczka, G. Sajdoka).

Jako básník byl zpočátku zaujat hravou motivickou instrumentací, postupně však směřoval od lyrické dojmovosti k epice.

Současně s tímto vývojem se měnila syžetová skladba jeho tvorby: svět dojmů i vzpomínek ustupoval tématům se složitějším obsahem. To, co původně představovalo evokaci prožitků, formovalo se dále do podoby básnického příběhu. Tuto linii můžeme vysledovat ve sbírce Takové noci takové dny (1982) a hlavně ve skladbě Báseň pro soprán (1983), kde hrdinkou se stala lidová zpěvačka a tanečnice Žofka z Hukvald, známá z fejetonu Leoše Janáčka a z knihy malíře J. V. Sládka Hukvaldské miniatury (1979).

Současná básnická skladba Skřivánek (Montanex, Ostrava 2006) z této tvůrčí orientace vychází. Zesiluje především její příběhovost, aniž by současně docházelo k oslabení lyrické motivace; bez ní by kompozice skladby založena na polarizaci mužského a ženského údělu nebyla ani možná. Podobně jako dříve i nyní podstatnou úlohu sehrává zde vedle inspirace literární také hudební. Nové akcenty přináší nyní autorova metaforičnost, vycházející přirozeně ze samotného příběhu, v němž vystupuje do popředí životní situace hlavní hrdinky.

Jestliže svět skladby svým zakotvením do venkovské krajiny a jejích tradic působí téměř archaicky, naopak motivem dítěte, tolik touženým a marně očekávaným, se prudce aktualizuje.

„Skřivánek“, zvěstoval jara, který „nesende“ do prázdného místa, i když bylo „tolikrát uklizeno“, signalizuje vlastně další téma. Oživuje věčný příběh o nenaplněné lidské touze a nabízí uplatnění nových interpretačních postupů.

Nejde jen o postižení hrdinčina osudového konfliktu, ale o příměr směřující k širším souvislostem a podstatám lidské existence. V této poloze skladba ukazuje na nové možnosti dalšího vývoje, bude ale na autorovi, zda tento příslib v příští tvorbě uskuteční. Vydání Skřivánka doprovodila zasvěceným výkladem Svatava Urbanová, ve kterém ukázala na podstatné znaky Vůjtkovy poetiky a načrtla celkový profil jeho tvorby.