Většina posluchačů a diskofilů se domnívá, že prosincová jubilantka se narodila v Ostravě. 22. prosince 1951. Údaj lze najít i v jinak mimořádně spolehlivé Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby. Je to ale jinak.

„Jsem s Ostravou tak neodmyslitelně spjatá, že vlastně nikoho ani nenapadne, že bych mohla být odjinud," potvrzuje zpěvačka. „Ale já pocházím z jižní Moravy, narodila jsem se v Pohořelicích u Brna. Do Ostravy jsem se dostala s rodiči v sedmi letech, kdy tam tatínek odešel jako horník za prací… Celý můj další život a hudební kariéra jsou už pak ale spojeny bezmála výhradně s Ostravou."

ČESKÁ JOPLINKA

Už zkraje zpěvačka inklinovala k soulovému a rockovému repertoáru, zpívanému anglicky. Svého času se jí dokonce přezdívalo „česká Joplinka". Prošla ostravskými skupinami Flamingo a Royal Beat, v roce 1968 se stala zpěvačkou skupiny Majestic, kterou právě opustila Marie Rottrová. Když v roce 1971 převzal otěže skupiny Majestic Ivo Pavlík, kapelu přejmenoval na Orchestr, respektive Skupinu Ivo Pavlíka. S touto formací strávila následujících bezmála patnáct let…

Ve spolupráci s ní vznikla také česká verze původně titulkové melodie Ennia Morriconeho z legendárního filmu Tenkrát na západě, kterou textař Zbyšek Malý nazval Jednoho dne se vrátíš. Nahrávka této písně aktuální výběr písní Zóna lásky uzavírá. „Když Ivoš Pavlík objevil v repertoáru Mireille Mathieu zpívanou verzi téhle melodie nazvanou Un jour tu reviendrans, okamžitě ho nadchla," líčí Věra Špinarová.

„Já sice jeho nadšení nesdílela, ale přesto jsem českou verzi v roce 1978 nazpívala za doprovodu Ostravského rozhlasového orchestru. Kdybych ji dnes na koncertech nezapívala, měli by posluchači pocit, že jsem je o něco ošidila. Žádný koncert se bez ní neobejde, i když já bych se třeba obešla… Herec Jiří Sovák mi před mnoha léty řekl: ´Kdyby měl každý zpěvák v repertoáru jednu jedinou píseň, u které by už při vyslovení jejího názvu bylo všem jasné, kdo ji zpívá, mohl by být šťastný. A vám se to podařilo. Tak s pokorou říkám: Jsem šťastná, že ji v repertoáru mám."

Dnes jí stojí za zády kapela Adam Pavlík Band, kterou vede její syn, hráč na klávesové nástroje, skladatel a současně potomek Iva Pavlíka Adam. „Ke svému překvapení jsem zjistila, že mám takovou spoustu dobrých starších písniček, že vlastně žádné nové nepotřebuji," usmívá se zpěvačka. „Kluci jim jenom dají jiný drive, písně získají nový šmrnc a najednou vypadají jako aktuální novinky." A jak vypadá spolupráce matka-syn?

SYN MĚ KORMIDLUJE

„Myslím, že je to úplně stejné, jako když jsem spolupracovala s jeho tátou," vzpomíná Věra. „Jsou si totiž velmi podobní a blízcí. Mají k muzice stejný přístup, oba jsou perfekcionalisté. Kdysi jsem na Ivoše hodně dala a s Adamem je to stejné. Má totiž onen zvláštní muzikantský cit, kdy okamžitě rozezná, co je dobré a co ne. Dovede mě kormidlovat tak, abych nedělala blbosti. Působí sice jako manažer a kapelník, ale v první řadě je to můj syn."

Dnes žije zpěvačka nedaleko Ostravy. A zdá se, že jí nic nechybí. „Odejít z města bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě. Nejdřív jsem si myslela, že bývalou zemědělskou usedlost koupím a opravím jen pro víkendové pobyty. Abych je mohla trávit s vnučkou Johankou, která se tehdy narodila. Teď v prosinci jí bylo čtrnáct… Ale když jsem se rozhlédla po kraji, řekla jsem si: Tak odtud mě už nikdo nedostane! Je to zvláštní. Vždycky jsem byla městské děcko a na centrum Ostravy jsem nedala dopustit. A najednou jsem strašně ráda, že ten barák na venkově mám. Jsem taková kvočna, chtěla bych mít celou rodinu pořád kolem sebe. A oni sem všichni rádi jezdí. Dokola nádherná příroda, absolutní klid, dva psi, kočka… Můžu si přát víc?" 

„Stále miluji živá vystoupení, když za mnou stojí na pódiu kapela," říká zpěvačka Věra Špinarová v rozhovoru pro Deník

Rok 2016 nezačal pro vás moc šťasně…
Ano, vystoupení jsem měla o něco méně než v předešlých letech. Zřejmě to způsobila únava, možná také důsledek turné, které jsem absolvovala ještě předtím s Petrou Janů, a kromě toho jsem také koncertovala samostatně s kapelou svého syna Adama. Začátek roku jsem strávila v nemocnici, bylo to prý údajné selhání imunity a trvalo mi skoro přes dva měsíce než jsem znovu začala jezdit a zpívat.

Jednoho dne se vrátíš je název písně, bez níž bychom si nedovedli představit hudební dramaturgii rozhlasových stanic, televizních pořadů, diskoték… Vnímáte vůbec tu magickou sílu svého hlasu, když ji slyšíte?
To byl velký dramaturgický počin Iva Pavlíka. Pamatuji si, že tuto Morriconeho melodii z filmu Tenkrát na Západě vybral právě on, ale byla bez textu. Spolupracoval se Zbyškem Malým, který napsal úžasně nadčasový text, vpravdě básnický, jenž evokuje radost, smutek a další poetické záležitosti. K úspěchu nahrávky samozřejmě pomohl Ostravský rozhlasový orchestr a hudební aranžmá Drahoslava Volejníčka. Je zajímavé, že tato písnička byla dlouho natočená, nikdo si ji nevšiml. Až v televizním pořadu Ring volný se mě režisér František Polák zeptal, jestli nemám nějakou pomalou písničku. A když to v televizi zaznělo, jako by se národ zbláznil, stala se píseň velkým hitem, z čehož mám pochopitelně radost.

Dokonce i dnes, když nezazpíváte tuto písničku na vystoupení, publikum se prý na vás zlobí?
Máte pravdu, najdou se posluchači, kteří příjdou na můj koncert a čekají hlavně na tuto píseň. Vzpomínám si na jedno vystoupení v našem kraji, když jsem už byla hodně unavená a nakonec jsem písničku vypustila, tak po vystoupení mi dokonce jedna babička vyčetla velmi emotivně, proč jsem právě tento hit nezazpívala. A jen těžko se vám vysvětluje, že po dvouhodinách na pódiu, když už jsem byla doslova „vyždímaná jako citron", tuto píseň raději vynechám než bych ji zazpívala je tak na půl…

Zpíváte profesionálně už téměř půl století. Přemýšlela jste někdy o tom, kde jste získala tak obrovský hlasový fond, který vám závidí mnohé operní pěvkyně?
Sama si kladu mnohdy tuto otázku, vždyť mám menší postavu a s altovým projevem a velkým hlasovým rozsahem jsem nikdy pořádně neuměla hospodařit… Právě v ostravském rozhlase se mi moc v tomto směru věnovali.

A jak vzpomínáte na své dřívější rozhlasové nahrávky?
Prvními mými rozhlasovými hity se staly písničky Mý adié nebo Domů mířím, venku svítá, které jsem nazpívala s Ostravským rozhlasovým orchestrem. Všichni byli ke mně zlatí, měli se mnou velkou trpělivost, poněvadž jsem špatně vyslovovala, ale také ne moc dobře intonovala a dýchala, neladila (úsměv na tváři Věry Špinarové).

Když listujete pamětí, na která hudební seskupení, s nimiž jste doposud spolupracovala, ráda vzpomínáte?
Skupina Majestic, hudební dění na ostravském výstavišti Černá louka mělo něco do sebe, vždyť na nás stály fronty lidí a chodily na mě, což si až po letech silněji uvědomuji. V Ostravě tehdy v těch šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vládla určitá řevnivost mezi kulturními domy v jednotlivých čtvrtích. V jednom zpívala Marie Rottrová, třeba v Ostravě-Zábřehu či v Porubě, já zase na Černé louce, ale byla to bezvadná atmosféra. Pro upřesnění: začínala jsem nejdříve ve skupině Flamingo s Petrem Němcem a Marií Rottrovou. Tam jsem byla jenom takový „přichvístek". Působila jsem také ve skupině Majestic, kde chvilku zpívala Marie Rottrová, která odešla do Flaminga. A v Majestiku to všechno začalo na čajích, kde jsem už zpívala celý koncertní program a se zpěvákem Standou Hranickým jsme byli už rovnocenní partneři, takže jsem se musela hodně věcí naučit v angličtině. A užívali jsme si to.

Čím vás přitahoval hudebník a pozdější váš manžel Ivo Pavlík, s nímž máte syna Adama, současného šéfa vaší nynější doprovodné kapely?
Pro Iva jsem měla slabost už jako holka. Vím, že jsme mu s kamarádkou ještě na základní škole volaly do bytu a měly škodolibou radost, když telefon zvedla jeho tehdejší manželka… Později se vrátil Ivo Pavlík z hudebního angažmá v Německu a jeho útočištěm se stala právě skupina Majestic. Nacvičili jsme repertoár a začala sem s ním zpívat a účinkovat. A do Iva jsem se zamilovala…

Nicméně nic netrvá věčně, s Ivem Pavlíkem jste se rozvedla, přišly nové kapely a nové projekty a vzala jste si zpívajícího bubeníka Vítězslava Vávru…
Bylo to překotné, trošku divoké a pro mě ne moc šťastné období…

Pokud vím, tak na příští rok připravujete společné turné s Heidi Janků, která je současnou manželkou Iva Pavlíka…
Ano, Věra Heidi Tour 2017 vypukne ke konci příštího roku, bude mít osm zastávek, včetně moravskoslezské metropole, nevyhneme se ani Praze. Půjde o sály s kapacitou okolo 700 až 1000 míst. Nicméně už nyní je o tour veliký zájem. Některé písničky si s Heidi zazpíváme společně, jinak každá vystoupí samostatně se svou skupinu - Heidi Janků se Supernovou a já s kapelou svého syna Adama. Moc se na to těším. Myslím si, že my holky z Ostravy umíme ukázat, co je to muzika.

Na které osobnosti ze své dosavadní kariéry vzpomínáte nejraději?
Nikdy jsem neměla nějak moc široký okruh spolupracovníků. Pokud jde o hudbu, tak pěkné písničky mi napsali například Ivo Pavlík a Andonis Civopulos, a pokud jde o textaře, protože jsem zpívala a zpívám také hodně převzatých zahraničních melodií, tak nesmím zapomenout na Vladimíra Čorta a Pavla Vrbu, s nímž jsme se měli hodně rádi, kteří mi napsali úžasné texty. Výborný je Petr Šiška, Jiřina Fikejzová mi napsala k albu Stíny výsluní jeden pěkný text. Jaroslav Wykrent mi napsal také úžasné věci. Jsem nešťastná z toho, že už Pavel Vrba mezi námi není, který chtěl ještě pro mě něco nového vytvořit… Dobře píše Lešek Wronka, ale také nesmím zapomenout na svého syna Adama.

Těšíte se na Vánoce?
Mám ráda vánoční atmosféru, ale vzhledem k tomu, že žiju už mimo Ostravu, tak se nedostanu do města. Ale nelíbí se mi ten shon, v němž skoro každý kupuje kdejakou ptákovinu, to není ta pravá poezie Vánoc. Na Štědrý den budu asi sama a už se těším, že si vychutnám atmosféru klidu. I když musím říct, že se každou chvíli někdo za mnou zastaví. Těším se na vnučku, která zde má své zázemí… A nedovedu si představit, že bych se teď sebrala a jela někam k moři a na Štědrý den do mě pražilo slunko. A i když budu sama, udělám si bramborový salát, rybí polévku, usmažím si kapra, rozkrojím si jablíčko, dám si svíčku do ořechu…

V příštích dnech slavíte jubileum, pětašedesátiny. Doufám, že ještě neohlašujete konec pěvecké kariéry…
Nevidím důvod, abych končila. Ještě se na to moc těším. To samozřejmě záleží na zdraví. Zatím si myslím, že mi to zpívá, nemám žádné problémy. Nesmím dostat ale žádný virus…

Jaký byl váš dosavadní život s hudbou?
Krásný. Nahoru dolů, pestrý a barevný, zažila jsem si všechno. Asi tak to mělo být. A zpívání bylo nejsilnější. Mám ho ráda. Člověk si musí věřit. Miluji živá vystoupení, když za mnou stojí na pódiu kapela. Musím si zpívání doslova a do písmene užít.

Co si přejete do nového roku?
Abych byla zdravá a to přeji také všem , aby také byla spokojená moje rodina. A také ať se lidé mají rádi, vždyť se podívejte, jak jsou dnes na sebe mnozí zlí, pro pár korun jsou někteří jedinci schopni druhého zmrzačit, a dokonce i zabít a okrást. Myslím si, že nikdy nebylo tolik zla mezi lidmi, jako je teď. A to by se mělo změnit…

Minivizitka Věry ŠpinarovéVěra Špinarová se narodila v Pohořelicích u Brna. Zpěvačkou je již od patnácti let, kdy nazpívala svou první píseň Já před tebou klečím. Její první album bylo Andromeda u společnosti Panton v roce 1972. Zpívala s kapelami Flamingo, Majestic nebo orchestr Ivo Pavlíka, který byl její první manžel, s nímž má syna Adama. Později začala zpívat se skupinou Speciál a stala se rockovou zpěvačkou. Jejím druhým manželem se stal v roce 1984 bubeník Vítězslav Vávra, s nímž se také po čase rovedla. Má celou řadu krásných písní, například Meteor lásky, Volej, volej, Music box, Bílá jawa 250, Raketou na Mars nebo Měj mě rád, ale jejím největším hitem se stala píseň Jednoho dne se vrátíš, jejíž melodie je z filmu Tenkrát na západě. Věra Špinarová patří ke stálicím naší rockové i populární hudby a pro svůj nenapodobitelný sytý hlas i pro temperamentní a vitální vystupování na koncertech se stala jednou z nejoblíbenějších zpěvaček.