Olomouckého rodáka přivedl k tónům jeho otec, nadšený amatérský muzikant, který uměl hrát doslova na všechno. Pravá houslová škola začala pro něho u pana profesora Černého, který jej později učil na hudebně pedagogické škole v Olomouci, ale i na tehdejší ostravské konzervatoři. Ostravě zůstal Zdeněk Dejmek věrný. Přes pětatřicet let působil jako koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Ostrava (JFO) a před pětačtyřiceti lety stál u zrodu Janáčkova komorního orchestru, v němž donedávna působil jako umělecký šéf.

„Komořina“ si ho podmanila, stala se jeho celoživotní láskou. Janáčkovci začali šířit slávu české hudby. Za dobu své existence účinkovali několikrát v USA, Japonsku, projezdili křížem krážem Evropu, stali se pravidelnými účastníky prestižních festivalů v Dánsku, Finsku, Belgii, Anglii, Walesu, Švýcarsku, Německu, Francii, Rakousku. Koncertů bylo bezpočet. V Hannoveru si v roce 1992 symbolicky připíjel na konci koncertu s Plácidem Domingem, když jej doprovázel coby koncertní mistr JFO s ostravskými filharmoniky. Zdeněk Dejmek zasvětil svůj život houslím, vážné hudbě, ale našel si čas na jiné hudební žánry, když patnáct let působil v Ostravském rozhlasovém orchestru.

„Byl pro mě vždy velkým hrdinou, skvělým taťkou, který mě naučil psát první básničky a rozumět hudbě, nejlepší houslista z Ostravy a velký kamarád, který mi bude moc chybět,“ sdělila námv pondělís dojetím jeho dcera Jana. Byl vášnivým kulinářem a vždycky si našel čas povzbudit své oblíbené fotbalové týmy, k nimž patřila Olomouc, ale především Baník Ostrava. Fandil také hokejistům Vítkovic. Měl mezi sportovci řadu přátel.

Ani v emeritním věku hudbu ještě zdaleka neopustil. Vypomáhal v operním orchestru Národního divadla moravskoslezského. Měl radost ze své vnučky Silvie, vždy spoléhal na svou manželku Ludmilu, operní pěvkyni, která mu byla úžasnou oporou. Hudba umí krásně promlouvat. A opravdoví muzikanti dovedou svým uměním pohladit duši. Zdeněk Dejmek se určitě mezi ně už dávno zařadil… Ostrava ztratila výraznou uměleckou osobnost…