A o čem je Macbeth? O době, ve které je právo popliváno zlem, o člověku, který je především nositelem svého charakteru, o touze po moci, která se nezastaví před ničím. Že to něco připomíná? Režisér Martin Františák se rozhodl použít výrazné režijní gesto, sahající až téměř ke stylizaci. Výrazně mu v jeho úsilí pomáhá Marek Spin jako výtvarník kostýmů: Jsou béžové, převážně jednobarevné, nažehlené. Zdůrazňují kontrast mezi líbivým a upraveným zevnějškem a temným, rozervaným nitrem. A nabízejí pohled na dvě tváře skutečnosti – na tu úsměvnou, vstřícnou, krásně upravenou, a na druhou, skutečnou, s krutě vyceněnými zuby, spěchající za svou kořistí.

Také scéna Jana Štěpánka je duální: nabízí prostor světa reálného i záhrobí. Velmi důležitou roli hraje hudba Davida Smečky, ať už jako podklad pro voiceband, také však jako prvek atmosférotvorný i dokreslující děj. Celek je výrazně expresivní, k výrazné expresivitě v jednotlivých výkonech jsou vedeni i herci. Ti však – a lze doufat, že jen prozatím – zůstávají místy dlužni ve svých výkonech režijně důsledně a do detailu propracované Františákově názorové výpovědi.

Mezi hereckými výkony jsou rozdíly. Zdá se, že nejvíce práce se svým úkolem mají Tereza Chytilová a Martin Siničák, alternující v hlavních rolích Macbetha a lady Macbeth s Petrou Bučkovou a Tomášem Dastlíkem. Prvním jmenovaným by prospěla snaha o větší plastičnost postav, snaha o více tónů a více rovin tu méně, tu více dynamických. Vykreslení šílenství obou postav je tu snad až příliš křečovité, a příliš do pozadí ustupuje vnitřní souboj zbytků dobra s převládajícím zlem.

Výborný výkon odevzdávají tři představitelky čarodějnic, Alena Sasínová- Polarczyk, Kateřina Krejčí a Marcela Čapková, stejně jako Zdena Przebindová v roli Hekaté. Věrohodný je i Banquo Pavla Gajdoše, který zdařile vyjadřuje odevzdané přátelství i temné tušení zločinu ve vztahu k Macbethovi. Snadno zapamatovatelný je i Macduff Viktora Dvořáka, nositel spravedlivé pomsty.

Klasická Shakespearova tragédie je v podání „Bezručů“ konzistentní součástí letošní „zběsilé“ sezony. Svým tvarem zcela jistě osloví většinovou část kmenového publika této ostravské scény. Zvolené téma zapadá do potřeb diagnostikovat nemoci současné doby. A katarze? Utvrzení v tom, že každý čin dojde své odplaty, nabízí nejen divadlo už po celá tisíciletí. Víra v tuto pravdu, byť pomalu, ale přece jen mění svět.