Je chráněnou kulturní památkou a podle odborníků je umělecká hodnota stavby srovnatelná s unikátní Spitzerovou vilou v Janovicích u Bruntálu. Ostravský stavitel František Grossmann se podílel na stavbách a rekonstrukcích řady domů především v Moravské Ostravě, například i na hlavním náměstí.

Grossmann se na počátku 20. století podílel na stavbě nového kostela v Mariánských Horách. Navrhoval také některé prvky na obchodním domě Breda v Opavě.

Stavitel si místo pro rodinné sídlo vybral poblíž dnešní ulice 28. října naproti dnes již zrušenému židovskému hřbitovu. Vila se skládá ze dvou propojených objektů se třemi arkádami, v jednom – větším – byla samotná vila, vedle pak úřednická budova s garáží. Hlavní budova má věžičku s kruhovitou železnou ohrádkou, která údajně měla sloužit jako miniaturní rozhledna. Ve štítě je oválná kartuše s vyznačeným rokem 1923.

Původně se do celého objektu vstupovalo z ulice Na zapadlém. Okna jsou klasická doplněná zeleně natřenými okenicemi. Na stěně u schodiště je půlkruhovitě zakončená malba jezdce na koni, kterého vítá žena chlebem a solí. Fasáda je velmi členitá a štukovaná. Na opačné straně, blíže k ulici 28. října, jsou v osách mezi okny v obdélníkovitých vlysech koše s ovocem a listy vinné révy, na jiných místech je tento dekor doplněn ještě ptáčky. V přízemí jsou figury dětí s věnečky, nacházíme tam také srp s obilím, jablka a hrozny. Dřevěné dělicí sloupky oken jsou řezbářsky zdobené. První patro rizalitu je obloženo profilovanými latěmi a lištami.

Krásný interiér

Na to, že vilu v podstatě využíval stát, je interiér vcelku slušně zachován, okna jsou původní, stejně jako keramické ozdoby a štukované stropy. Zprohýbané zdi vytvářejí velmi zajímavé nepravidelné půdorysy místností. Vnitřní stěny mají proraženy obloukové otvory, které vile dodávají jedinečný ráz.

Grossmann se projektu i finální stavební podobě objektu věnoval s velkou pečlivostí. A je velkým štěstím, že ho nepotkal osud mnoha jiných staveb v Ostravě, které měly v držení státní nebo podnikové instituce, kdy se všechny ozdoby necitlivě odstranily jak v interiérech, tak hlavně na fasádách. Protože opravy takového domu by byly příliš náročné. Ozdoby pak nahradila hladká omítka, stará solitérní okna byla vytrhána a nahrazena nějakým typizovaným vzorem, kvůli čemuž se otvory ve zdech prostě zvětšily.

Samozřejmě ani tomuto místu se nevyhnula pochybení, ledacos při různých úpravách překáželo, tak s tím udělali krátký proces. Výrazně se změnila především vstupní hala.

Ozdobná zahrada

Celý objekt byl původně umístěn v zahradě větší než ta dnešní. Byla projektována a vytvořena se stejnou pečlivostí jako domy. Udržované trávníky, dlážděné chodníky, obloukové konstrukce na popínavé růže, stylové lavičky a stolky, malé koupaliště, bazén s vodotryskem a sochou dívky. Část zahrady byla obehnána zdobenou zídkou. V rohu zahrady byl altán.

Dnešní podoba zahrady je ovšem zdrcující, z koupaliště zůstaly nad zemí jen obrubníkové kameny, protože se do bazénu sypal desítky let popel. Z vodotrysku je torzo, altán je zdevastovaný. Ale i tak z celého místa vyzařuje jakási dávná noblesa.

A ještě jedna věc v zahradě nebyla k nalezení: zbytky starodávného polního opevnění, které bylo – podobně jako zahrada – navrženo k zařazení mezi chráněné památky.

František Grossmann se však ze svého krásného domu, který vybudoval s takovou láskou, příliš dlouho netěšil. Před druhou světovou válkou ho postihlo neštěstí. Podepsal smlouvu na stavbu rodinné vily jistému lékaři-gynekologovi ze Slezské Ostravy. Stavěl – jak to bývalo zvykem – na úvěr. Jenže gynekologa zatkla policie za nedovolené potraty a Grossmannovi zůstaly jen dluhy. Vyřešil to tak, že si jednoho dne pustil plyn…

Ve vile kdysi bývala školní družina, dnes je ale objekt prázdný, užívána a udržována je pouze budova někdejších stavitelových kanceláří.