Klavírní hvězda mladé generace přijede pouze k jedinému vystoupení v České republice. Dvaadvacetiletý už dokázal zvítězit v několika významných mezinárodních klavírních soutěžích (Newport 1997, Ettlingen 1998, Řím 1999, Santander 2002, Vendome 2003). Po vítězství v Santanderu, které považuje klavírista za nejdůležitější, dostal Boris Giltburg příležitost vystoupit v mnoha prestižních sálech celého světa, a jak sám říká, získal tím veliké množství zkušeností.

„Jestliže se neprezentujete na koncertech, je jedno, nakolik pilně pracujete, když vám chybí zkušenost z účinkování na jevišti. Pokud jste totiž nahoře na pódiu, děje se s vámi něco velmi zvláštního,“ tvrdí sympatický mladý umělec. Klavíristou chtěl být už odmalička. První lekce klavíru mu dávala jeho matka, sama učitelka klavíru, která mu dodnes velmi pomáhá. Jeho dalším pedagogem se stal Arie Vardi, jenž ho ovlivnil nejenom pedagogicky, ale zejména lidsky.

Boris Giltburg pokračuje v současné době ve studiu na Buchmann-Mehta School of Music v Tel Avivu. Moc dobře ví, že na sobě musí stále velmi tvrdě pracovat. „Běžně cvičím tak sedm až osm hodin denně, ale je-li třeba, dokážu i více,“ tvrdí umělec. Žije v Izraeli nedaleko Tel Avivu a tuto zemi také považuje za svůj domov. Musel tam také absolvovat vojenskou službu, která normálně trvá tři roky, ale on získal výjimku a byl propuštěn už po roce.

Vystupoval již také dvakrát s Izraelskou filharmonií. Má rád koncerty s velkým symfonickým orchestrem, sólové recitály, ale i spolupráci s komorními ansámbly. „Při recitálu máte k dispozici devadesát minut a můžete předvést rozmanitá díla. Přináší mi to velké uspokojení být tam od začátku až do konce. Hrát s orchestrem, to je velký svátek a potěšení. Je to velmi slavnostní záležitost. Komorní hudba je zase trošku jiná. Kombinuje v sobě to nejlepší z těch dvou předchozích forem: hrajete dlouhou dobu, a přitom velmi intimním způsobem s dalšími hudebníky,“ svěřuje se Boris Giltburg.

Pro své první cédéčko si vybral ruský repertoár – skladby Prokofjeva, Skrjabina a Musorgského. Obecně ho nejvíc přitahuje hudba ruská a německá. Z hudebních skladatelů dává přednost Lisztovi, zejména jeho stěžejním skladbám, kde nejde „jen“ o virtuozitu, ale především závažnou myšlenku. Nyní do svého repertoáru zařadil také jeho klavírní sonátu.

A zda stačí vést také „normální“ život? „Určitě. Rád čtu, pracuji s počítačem, anebo si jen tak vyjdu s přáteli. Také oni navštěvují spoustu mých koncertů a začali mít rádi vážnou hudbu. Snažím se je tím tak trochu vychovávat,“ usmívá se klavírista, který se do Ostravy na Janáčkův máj velmi těší, už proto, že slyšel o skvělé úrovni tohoto pravidelného setkávání špičkových hudebníků, symfonických orchestrů a komorních souborů z celého světa, která vytvářejí v tomto městě na přelomu května a června vždy neopakovatelnou atmosféru.

(S použitím zahraničního tisku)