Zaplněný klub zažil bohatou a pestrou rytmickou nadílku, která musela uspokojit téměř každého milovníka hudby, která je označována jako disco-funk či rhythm and blues s přesahy k (acid)jazzu či latině. Kuličky štěstí působily jako kompaktní celek, jako skupina, která je nejen výborně sehraná, ale má také jasný názor na hudbu, jakou chce dělat.

Bavit a zbytečně se nepitvat v hlubších hudebních a významových labyrintech, i tak by se dala popsat atmosféra jaká panovala ve Fabriku. Jednotliví muzikanti (klávesy a zpěv, basa, kytara, bicí, perkuse, trubka, trombon, flétna či saxofon) oděni do bílých kombinéz, v nichž připomínali opraváře kosmických lodí či zmutované spermie, poháněli svůj dovedně sestrojený funkový stroj k přesné a bezchybné práci na vyvolání nefalšované radosti z plného zvuku, příjemných melodií a rytmické hutnosti. To vše pak vybízelo posluchače k tanečním kreacím nebo přinejmenším k pravidelnému podupávání či poklepávání jedné z končetin.

Také pódiová stylizace muzikantů do jakýchsi bohů zábavy (tj. nepřestávající úsměvy, neustálé „vrtění se“ na pódiu, přehnaná gesta, až dojímavý patos, produkovaný s lehkostí a s mírnou ironií, jednoduché slogany v češtině i angličtině, tanečník předvádějící robotí pohyby, křest CD za přítomnosti mediálně známých osob, nekončící „děkovačky“ všem, uvolněnost, nacvičené choreografie muzikantů, kostýmy atd.) dokresluje, že se jedná o kapelu, která svou tvorbu bere především jako „superztotožnění“ se s funkovými vzory. Je tedy logické, že koncert takové skupiny pak ani nemůže přinést nic moc objevného, naopak jde zde hlavně o dokonalé předvedení „starých dobrých“ klišé daného žánru. Kuličky štěstí to činily velmi zábavně a nikomu v klubu ani nevadilo, že muzikanti neustále citují z dějin funku, disko-music, acid jazzu, r´n´b apod. Vždyť podobně to dělali a dělají - s různě originálním osobním vkladem - u nás třeba známější Sexy Dancers, Monkey Business nebo za hranicemi slavní The Brand New Heavies, Jamiroquai či Incognito. A to rozhodně špatná společnost není.

Přestože by kapela mohla být nařčena z častého „klouzání“ po povrchu a trošku plytké snaze po dokonalém zabalení svého produktu, za nímž je míň, než by se mohlo na první pohled zdát (například u nového hitu People Are Ready se zpívá o revoluci, při tom je ale jasné, že ta se dělá na úplně jiných místech, jinou hudbou a v jiných kontextech), můžeme v souvislosti s Kuličkami štěstí hovořit o velmi příjemném sdružení muzikantů, kteří tady jsou aby bavili, ladili své příznivce na vlny pozitivních emocí a ten okolní svět plný problémů tak trochu vytěsňovali za dveře klubů a domácích příbytků. A to není málo.