Vítězné dílo, které autor pojmenoval Opojení, je vystaveno v londýnské galerii moderního umění Tate Modern. Hodnotitelé, ale také ředitelství školy, které jej na ocenění navrhlo, kvitují i jeho výborné studijní výsledky.

Tate Modern patří mezi nejvýraznější galerie světa. Nachází se v Londýně, kam se také Patrik koncem letošního března podíval v rámci soutěže Unilever International Schools Art Project. Soutěže na téma Realita a sen se zúčastnilo patnáct zemí z celého světa, přičemž z každé země byl vybrán jeden nejlepší, kterému vedle samotné výstavy zprostředkovala pořadatelská společnost třídenní vzdělávací pobyt.

Jen jeden obrázek

„Vystavoval jsem jeden obrázek, žádná výstava to prakticky nebyla,“ poopravuje mě Patrik, když se ho ptám na dojmy z výstavy. „Bylo to kouzelné. Vše se odehrávalo ve velkém stylu ve společnosti samých významných lidí. Myslím, že takovou vernisáž již nikdy nezažiji,“ dodává tak trochu nuceně. „Je pravda, že málokomu se podaří dostat do Tate Modern, ale už v příštím roce se tam objeví zase někdo další. Kdyby jen v rámci této soutěže,“ nepřipouští si význam svého úspěchu. „Měl jsem dobrý pocit, když jsem viděl své dílo v takové galerii. Byla to dobrá zkušenost.“

Narodil jsem se asi se štětcem v ruce

Londýnské téma se zdá naprosto vyčerpané, a tak stáčíme rozhovor k Patrikově kariéře. „Maluji celý svůj život, narodil jsem se se štětcem v ruce,“ vtipkuje, když se ptám na jeho počátky. Do maturity sice zbývá ještě rok, ale svou budoucnost vidí poměrně jasně. „Až dostuduji střední školu, určitě se budu pokoušet zapsat na některou univerzitu zaměřenou na výtvarnou tvorbu.“

K dalším svým uměleckým aktivitám se moc nevyjadřuje. Až po chvíli se jen tak mimochodem zmíní, že momentálně vystavuje v jisté pražské prodejní galerii, jejíž jméno nechtěl prozradit. „Nějak se o mně dozvěděli, líbily se jim mé obrazy. Jeden už tam je, druhý jej brzy bude následovat,“ lehce objasňuje situaci.

Patrika kromě malování baví všechno možné až na sport, na který – jak on sám říká – je opravdu levý. „Mám rád hudbu. Najdou se sice i žánry, které nemusím, ale jinak poslouchám všechno možné. Momentálně například minimalismus Stevea Reicha, Björk, ale třeba i osmdesátá léta a tak,“ potvrzuje svůj široký hudební záběr.