Proto chodí tak často a rád do přírody, navštěvuje krajinářské workshopy a plenéry, aby z míst kouzelných, malebně přitažlivých přinášel obrazová svědectví o duši lesa, krajině, tepu říčky, vodního proudu, jenž se zatoulal do pozoruhodné přírodní scenérie. Dívám se na Petrovy obrazy v ostravském Televizním klubu, kde momentálně probíhá jeho komorní výstava. A najednou se ocitám na několik desítek sekund v malebné říši ticha a klidu, v prostředí, kdy na mě neutočí dotěrná tramvajová klání metropolí měst, vřavy neurotických lidí v začouzených lokálech, věčně spěchajících a běsnících.

Kuhovy obrazy otvírají nekonečné příběhy osamělých zákoutí, vyprávění lesních tůní, zapomenutých horských chalup, kde určitě najdeme dobrého člověka. Při pohledu na luční stráně mám chuť se kutálet a putovat někam hodně daleko za sny svého mládí a dětství, nechat rozbubnovat svoji fantazii. Petr Kuh má oporu ve své vlídné manželce, vytvářející harmonický pár.

Ač sám krajinářský autodidakt, celý život se učí pro sebe a ostatní něco objevovat v přírodních motivech. „Jsem rád, že Petr Kuh pověsil na stěny kus přírody, která mi chybí. Jako mladý kluk jsem miloval turistiku, jenže nyní se k této své velké lásce přes celý rok nedostanu,“ říká majitel ostravského Televizního klubu Milan Hodek. V dramaturgii výstav tak v tomto prostředí, kde se scházejí lidé z různých společenských vrstev, nyní vládne krajina do konce května.