Moravské Slovácko se mu stalo kolébkou. Výtvarník pochází z kovářského rodu a dodnes žije a tvoří v tomto regionu. Letos dvaapadesátiletý tvůrce nejprve studoval střední průmyslovou školu strojní, neustále se přitom zdokonaloval v uměleckém kovářství. Pracoval v Družstvu kovářů v Praze, nějaký čas se živil jako námořník, kdy se také zajímal o drobné plastiky zaniklých civilizací a navštěvoval galerie a muzea. Zhruba před čtvrtstoletím začal budovat kovářský ateliér ve Veselí nad Moravou a vytvářet s užitím kovářských technologií kované plastiky. Uměleckému kovářství také vyučoval v Uherském Hradišti.

Vytvořil na padesát figur Betlémské krajiny pro pražskou církev starokatolickou. Pro tuto církev zhotovil také insignie a vyzdobil kostel svaté Maří Magdalény v Praze. Po roce 1989 začal samostatně vystavovat. Vytváří například plastiky ze svazků ocelových pásů. Za plastiky ptáků získal v roce 1991 hlavní cenu na sympoziu Hefaiston na hradě Helfštýně. Plastiky ptáků, motivy z historie, náboženské náměty tvoří podstanou náplň jeho prací.

„Fotografie svých prací jsem publikoval v časopise uměleckého kovářství USA a stal jsem se členem Artist- Blacksmiths Association of North America. Pobýval jsem tam několik měsíců a získal ze zámoří zajímavé poznatky,“ říká Jaroslav Válek. V současnosti se věnuje práci v nerezové oceli. Zhotovuje kovové šperky, které vznikají deformací ocelového materiálu a doplňuje je sklem nebo polodrahokamy. O některé z nich je v Chagallu, právě ze strany dívek a žen, zájem. Vytváří rovněž grafické práce, k tiskům používá lisy, které si sám zhotovil. Ocelové plastiky jsou k vidění v Karviné do 30. dubna a rozhodně stojí za zhlédnutí.

V autorské výstavní síni na Repinově ulici Výtvarného centra Chagall v Ostravě byla včera zahájena výstava papírových reliéfů a drobných plastik našeho předního sochaře Olbrama Zoubka, který studoval u profesora Josefa Wagnera na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Bohužel vernisáže výstavy se autor nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů, čeká ho operace nohou. Ale jak nám před několika dny sdělil, Ostravu má rád jako město, které na něho působí zvláštním dojmem a velmi přátelským prostředím, které vytvářejí jeho obyvatelé.

Olbram Zoubek má pověst až chorobně pracovitého umělce. Svět jeho soch je světem napětí, které se nedá vyjádřit technickými parametry, protože to je napětí mezi mužem a ženou. Obdivuje Giacomettiho. Na současné výstavě prezentuje šedesát papírových reliéfů, cínové plastiky, ale také pět plastik svého uctívaného vysokoškolského profesora Josefa Wagnera. Zoubkova výstava drobné komorní plastiky potrvá v Ostravě do devátého května.