Předchozí
1 z 7
Další

Mirka a Petr společně vyrábějí opasky Boio z použitých cykloduší a plášťů. Oba také pojí nejen láska k přírodě, ale i sedavé zaměstnání za monitory počítačů. Petr se věnuje práci v oblasti informačních technologií a své znalosti využívá i ke správě webových stránek jejich firmy. Mirka pracuje pro ekologický spolek. „Většinu pracovního času trávíme oba u klávesnice a myši, proto je výroba opasků příjemnou změnou. Navíc si na výsledek práce můžeme sáhnout. A to je fajn pocit,“ říká Mirka.

Zdroj: archiv Mirky Jopkové a Petra Johna

Prvotní inspirací jim byl článek o výrobcích z plášťů jízdních kol. Po jeho přečtení se Mirka pokoušela o první výtvory na klasickém šicím stroji. „Opasky z duší vyrábím já a ty z plášťů Petr. První pokusy vypadaly divoce. Když už začaly vypadat trochu k světu, jela jsem na první prodejní akci. A protože se to líbilo nám i zákazníkům, pokračujeme v tom dodnes,“ popisuje Mirka, jak po roce pokusů a omylů představila opasky zákazníkům.

Zdroj: archiv Mirky Jopkové a Petra Johna

Název firmy byl na světě dříve než první opasek. První jméno znělo Rubber Robber, ale to se jim moc nezamlouvalo a vymýšleli další. „V té době nás bavil seriál o vikinzích, proto jsme hledali v této oblasti, třeba Skuld by byla ideální. To je jedna z Valkýr, která sbírá duše padlých bojovníků. Nicméně tyto názvy už jsou zabrané převážně metalovými kapelami. Pak nás napadlo Boio. Bojové byli stateční a šikovní lidé ze stejnojmenného kmene Keltů, kteří žili na území Česka,“ vysvětluje Mirka vznik názvu firmy.

Zdroj: archiv Mirky Jopkové a Petra Johna

Každý Boio opasek má nějaký svůj příběh. Všechny duše a pláště, z nichž se vyrábí, jsou použité. Mirka s Petrem je sbírají v servisech nebo je dostávají od lidí, kteří už je nepotřebují. „Pro mě je příběh každé duše či pláště zajímavý tím, že se člověk může zasnít a vymyslet si ho. Které cesty a kopce na něm někdo sjížděl? Za kým a proč jezdil? Koho tou cestou potkal?“ zamýšlí se Mirka. Příběh svého oblíbeného kousku však nezná. Tvoří ho duše z Lady 26, kterou její děda našel na půdě, ale nikdo neví, jak se tam vzala.

Zdroj: archiv Mirky Jopkové a Petra Johna

Kdežto Petr historii svého opasku zná. „Mám jeden neprodejný. Vloni na jaře jsem vyrazil na kratší vyjížďku, ale ve spěchu jsem si zapomněl vzít lepení i náhradní plášť. Nějaký kilometr po startu jsem prorazil již místy zpuchřelý plášť. Než bych se vrátil domů, opravil a znovu vyrazil, tak by brzy padla tma. Nechal jsem tedy kolo v lese i s botami a pokračoval bos. Později jsem měl radost, že jsem z toho nenastydl. A tak plášť pokračoval na můj opasek, byť kvalitativně byl pro výrobu již nevhodný,“ vypráví Petr příhodu, která se pojí s jeho oblíbencem.

Zdroj: archiv Mirky Jopkové a Petra Johna

Otevření kamenného obchodu neplánují. Opasky prodávají pouze na svém e-shopu nebo na trzích, kterých se účastní dvakrát až třikrát ročně. „Mám tyto akce ráda. Přímá konfrontace a reakce lidí jsou nejlepší zpětnou vazbou. Navíc jsem zjistila, kolik je u nás opravdu zručných a šikovných lidí. Tradice řemesel u nás žije a je vyhledávaná, i přes záplavu levného zboží z Asie. A to mě těší,“ říká Mirka. Jezdí stále na stejné trhy. První, jehož se zúčastnila, byl Nekonvenční vánoční jarmark v Ostravě.

Zdroj: archiv Mirky Jopkové a Petra Johna

„Pro hodně lidí je to stále kuriozita. Nicméně máme i pár zákazníků, co se k nám vracejí. Přichází i lidé na doporučení nebo ti, co nás zaznamenali skrz sociální sítě,“ dodává. Nabídku zboží plánují rozšířit například o peněženky či různá pouzdra, která již jsou v testovací fázi.

Zdroj: archiv Mirky Jopkové a Petra Johna

Tereza Liczmanová