Předchozí
1 z 5
Další

Pošťačka na předměstí: ráda mezi svými, ale kolotoč až do vyčerpání!

Marodí. Tak obyvatelé Hrabové, Staré i Nové Bělé a Proskovic mluví o „jejich“ spolehlivých listonoších. Pavla Hrabovská se po nemocenské ale už do ulic s roznáškou nevrací…

NÁVRAT k původní profesi; Pavla Hrabovská stala opět kadeřnicí.

"Když jsem byla s malou dcerkou sama a hlídali ji děda s babičkou, hodily se mi jen ranní směny s volnými víkendy. Dělala jsem na částečný úvazek, ale za těch šest hodin jsem poštu prostě doručit nestihla. Nikdy! Byl to pro mě hrozně vysilující každodenní kolotoč." Být listonoškou pro ni znamenalo vstávat ve čtyři ráno, autem na pátou na hlavní poštu pro oblast 30 na Dubině, vytřídění zásilek, doporučených psaní, složenek i důchodů pro Proskovice a hurá na roznášku.

Ilustrační foto.

Každý den i letáky do všech schránek v obci. V týdnech před Vánoci až dvaadvacet kilo. Jako pošťačka má Pavla dvanáctikilometrový rajon; nahoru a dolů! „Těžká fyzická práce, šlapání pěšky nebo na kole s takovou váhou po kopcích. A v dešti nebo sněhu promočená až na gaťky,“ tlumočí své zkušenosti z půldruhého roku doručování. To ji přitom baví - je v domácím prostředí mezi známými a sousedy.

Vánoční pohlednice. Ilustrační foto.

„Hlídací psy jsem si rozmazlila piškoty, neubližovali. Lidé mě zvali na kafe, na čaj, vykládali jsme si,“ vzpomíná Pavla. Při práci objevuje například i klíče v zámcích rodinných domů, jejichž obyvatelé jsou už v práci… Poctivě s nimi zamyká, odnáší je na proskovickou radnici, odkud pak úředníci volají zapomnětlivým. Pavla coby listonoška shazuje 12 kilogramů své váhy. Zkouší (marně) u pošty vyřídit sběrnou schránu v lokalitě U Floriána, ať se nemusí tahat například jen s hromadou letáků do kopce. Za vlastní peníze kupuje bicykl, aby nemusela po vesnici pěšky.

Ilustrační foto.

Po nemoci a hospitalizaci se rozhoduje dále v tomto zaměstnání nepokračovat. Pošta i adresáti samozřejmě nadšeni nejsou; z jedné strany slibují přidat na výplatu, z druhé slýchává slova lítosti a vidí i nějaké slzy. „Nestálo mi to za to. I kdyby mi platili více, neměla bych kdovíkolik peněz,“ uzavírá Pavla. A bez obživy nezůstává, vrací se k původní profesi kadeřnice a obsluhuje v salonu ve Staré Bělé.

NÁVRAT k původní profesi; Pavla Hrabovská stala opět kadeřnicí.