Práce v lázeňství, nebo sport? U Lucie Kubínové vyhrálo obojí, přestože je to časově náročné skloubit. Začalo to sportovní vášní, hokejbal začala hrát před osmi lety ve třinácti, když zjistila, že na hokejovou kariéru je už pozdě.

Za titul mistryně světa z roku 2017 děkuje svému kamarádu-sousedovi, u něhož se o existenci tohoto amatérského sportu dozvěděla a vzal ji s sebou na trénink. Po dvou hodinách měla o své budoucnosti jasno.

I k práci lázeňské se dostala díky lásce k hokeji, potažmo sportu obecně. „Studovala jsem obor masér, odkud jsme se dostali na praxi tady do lázní. Okamžitě se mi tu zalíbilo, takže jsem si domluvila i brigádu a dnes je ze mě lázeňská,“ říká mladá žena, jejíž prací je připravovat lázeňské procedury, obklady, vanové koupele a někdy i bazénové. Pochvaluje si zejména mladý ženský kolektiv, rozumí si ale se všemi.

Život na cestách

Děkuje také za to, že jí v sanatoriích vycházejí vstříc a berou ohledy na její sportovní kalendář. Ráno vstává o půl šesté, hodinu nato Porubanka odchází z domů, aby si v santoriích v nedalekých Klimkovicích ještě stihla před prací zacvičit. O půl čtvrté končí s péčí o klienty, spěchá domů se převléknout, což mnohdy ani nestíhá, a několikrát týdně sedá na vlak do Karviné, z níž se domů vrací před devátou hodinou. Právě v těžebním městě totiž dostala možnost trénovat s muži hrajícími extraligu.

„Hokejbal není úplně známý, je to stále amatérský sport, ale prosazuje se v něm čím dál více holek. Extraligu ale nehrají a mně jen samotný trénink s muži dává mnohem víc než nižší ženské soutěže,“ popisuje svou filozofii Kubínová, která se i díky svému přístupu stala mistryní po čtyřech letech od chvíle, kdy k tomuto sportu přičichla.

Odhodlání

A nejen díky tomu. Jelikož v regionu není žádný ženský hokejbalový tým, jezdí hrávat juniorskou extraligu – rovněž s kluky – do Prahy. Porážet Třinec či Brno.

„Na časté cestování jsem si už zvykla, mnohem víc mi dala zabrat fyzička, kterou je třeba mít excelentní, protože v hokejbale se místo bruslení běhá,“ říká Kubínová, která se nyní připravuje na další mistrovství světa, jež se bude konat na konci července v Bratislavě. Na to domácí z před čtyř let ale bude vzpomínat ještě dlouho.

„Hrály jsme na domácí půdě a daly do toho všechno. Ubytování, servis, trenéři nám ve všem vyhověli. Před finále jsme šli spát s pocitem, že budeme hrát s favoritem turnaje Kanadou, takže když jsme se ráno probudily a trenéři nám oznámili, že hrajeme s Amerikou, byly jsme nabuzenější, a možná právě to rozhodlo,“ vzpomíná Lucie Kubínová.