Sestry z Těrlicka. Mladé lezkyně chtějí na olympiádu, zatím je zná Evropa

Lezení se jim dostalo pod kůži tak nějak přirozeně: rodiče lezli a dcery vozili pod skály s sebou. Obě holky se shodují, že na lezení je baví všestrannost. „Není to každodenní rutina, kterou děláte rychleji, nebo pomaleji. Zapojuje všechny svaly od mozku po prsty u nohou a to i když jsou namačkány v těsné lezce. Můžete u toho přemýšlet jak udělat pohyb co nejlépe, plánovat jak rozložit síly, vymýšlet nesmyslné kroky, které pak vylezete neuvěřitelně krkolomným způsobem a spoustu dalších věcí,“ vysvětluje Markéta, která je o tři roky starší, a závodní kariéru zahájila v šesti letech.

Těrlicko, lezkyně Markéta Janošová.Zdroj: Sylva Koudelková

Mariana je ráda, že může dělat, co ji baví. „A to mi lezení splňuje na plné čáře. Hlavně mě to učí vypořádávat se se stresem a dobře si rozvrhnout čas, abych stíhala školu, trénink a měla i nějaký ten volný čas. Přesto na těchto vlastnostech musím pořádně zapracovat,“ přiznává.

Utekla jí olympiáda

Zatímco mladší sestra (Mariana) doufá, že i díky vítězství na loňském Mistrovství České republiky, si letos vybojuje místo v reprezentaci, a bude se moci zúčastnit evropských závodů, ta starší stále trochu oplakává to, že jí utekla účast na letošní olympiádě v Tokiu.

„Byla tam opravdu malá šance, ale jak se říká: naděje vždy umírá poslední. Je to můj sen se tam dostat. Poprvé jsem se snažila cíleně připravit na jeden závod. Tak strašně jsem to chtěla, až jsem se nedokázala soustředit na daný moment a podat výsledek, na který jsem měla. A ano, byla jsem zklamaná, ale ani ne tak z toho, že jsem se nenominovala, ale že jsem nepodala moje maximum,“ říká Markéta s tím, že ví, že má pořád co zlepšovat a učit se.

Ve své sbírce dosavadních úspěchů vypíchne třetí místo na Mistrovství Evropy juniorů 2019 v boulderingu (lezení bez lana nad žíněnkami – pozn. aut.) v Brixenu. V obtížnosti asi první pódiové umístění (3. místo) v mládežnické kategorii v Usteru 2018 nebo 2. místo v Ausburgu 2020.

K lezeckému sportu patří také cestování. Jak ale říká Markéta, na závodech moc času na prozkoumání okolí nezbývá. Nicméně obě sestry si shodně oblíbily Španělsko a Řecko, kde lezly po skalách.

Škola, trénink, režim

Stejně jako v normální době před koronavirem mají holky de facto stejný režim: škola a tréninky. Jak současnou situaci zvládají? „Hlavně se snažím nemyslet na to všechno okolo a soustředím se na sebe a na mé přátele a blízké. Jinak škola sice je on-line, ale i přes to máme spoustu úkolů a zabere to taky dost času. Trénink mám podobný jako předtím. Je však časově náročnější a nemůžu trénovat s kamarády,“ říká Mariana.

„Je pravda, že se o dost méně naučíme, ale je to o hodně náročnější. Sedět necelých šest hodin před počítačem každý den člověka docela vyčerpá,“ dodává Markéta.

K TÉMATU