Předchozí
1 z 6
Další

Úsměv, prosím. V tramvaji paní Věrky platí jiná pravidla!

Potkat ji můžete na spoustě linek, jedenáctku a dvojku má ale nejraději. Poznáte ji jednoduše – kromě neustálého optimismu jí v přední části vozu visí speciální pravidla. Jiná, než obsahuje přepravní řád dopravce. Její „patero“ káže: usměj se, omluv se, nerozčiluj se, netrap se a raduj se. A lidé to dodržují! „I kolegové si dělají legraci: ‚To není možné. Ty jedeš pozdě a lidi vystupují, usmívají se a ještě ti popřejí hezký den‘,“ směje se Věra Černotíková.

„Jeden klučina psal na sociálních sítích, že to tam beztak dávám právě proto, že jezdím pozdě,“ prozrazuje Věrka. Přiznává, že jezdí. A často! Ale stejně se tomu zasměje – jinak by to v její tramvaji ani nešlo. Na palubě čtyřiapadesátileté řidičky platí speciální pravidla od 9. června 2016. Inspirovala se jimi u syna, který je má doma v obýváku pro svou malou dceru. Lehce je upravila pro potřeby cestujících a vyjela s nimi na trať.

„Přemýšlela jsem, jak lidem zpříjemnit cestu. Ještě jako cestující jsem se bavila pozorováním výrazů lidí. A nyní to dělám ve zpětném zrcátku, když se pozastaví u pravidel – nejdřív údiv, co to je, pak zamyšlení při četbě a nakonec lehký úsměv. Můj záměr byl vyloudit aspoň jeden úsměv denně,“ podotýká Věrka. Dnes už jede každou směnu nad plán.

Frýdlantské mosty. Ilustrační foto.

„Lidé přijdou, poděkují, někteří si to i fotí. Zatímco kluci u autobusů většinou jezdí svoje linky, u tramvají se střídáme. I proto jsem tím chtěla trošku vystoupit z anonymity. Říct, že nejsem nějaká řidička, ale řidička Věrka. Lidé mě tak i zdraví a loučí se se mnou. A tím zpříjemňují den i oni mně,“ těší usměvavou řidičku. Tramvaj si oblíbila nade vše a za nic by neměnila. Dokonce i když ji posílají jako vsuvku či posilový spoj na zápasy Baníku. Trest? Kde že.

Městský stadion v Ostravě-Vítkovicích. Ilustrační foto.

Věrka s Baníkovci jezdí spíše za odměnu. Ani od nich totiž žádné negativní reakce nemá. „Mám to vyvěšené i po zápasech a kluci mi ještě nikdy tramvaj nezničili. Za čelním sklem mám tabulku Fandíme s vámi! A myslím to vážně. Sama fandím. V Ostravě to ani jinak nejde!“ Její záměr byl, aby si Baníkovci tabulku spojili s pravidly v tramvaji. A účel to splnilo. „Jednou jsem po zápase zaslechla: ‚Dívej, to je ta naše řidička. Tady má pravidla‘. To mi udělalo velkou radost,“ konstatuje.

Ilustrační foto

Kromě Baníkovců ji pravidla chválí také lidé jedoucí ze Stodolní a Věrka má vypozorované i to, kdo si jich všímá. „Rozhodně ne každý. Ale takové malé dítě a nebo opilec si jich všimnou vždy. Opilec se musí na něco soustředit, aby se udržel na nohou, a děti zase upoutá každá nezvyklost.“ Má téměř vědecky prokázáno, že osazenstvo její tramvaje je více úsměvné než u kolegů. A mívá i méně černých pasažérů – přestože nejraději jezdí v tomto ohledu na problémovějších linkách 11 a 2. Třeba v Praze by se ale s tramvají jezdit neodvážila a za volant by neusedla ani do autobusu a trolejbusu. Se svou úsměvnou tramvají si bohatě vystačí.