Musím se hlídat, abych nesklouzl k bilancování profesní kariéry. Vždyť v novinách jsem začal pracovat už na začátku roku 1977. Tehdy na okresní úrovní a po vojně převážně na krajské. Ta práce byla tehdy úplně jiná, technicky i obsahově. Nešlo se tolik po senzacích. Podstata ale zůstává stejná, přinášet pravdivé a zajímavé informace.
Po návratu do okresní vyškovské mutace Rovnosti mně hodně pomohlo, že se tady zformovala skupina lidí, kteří chtěli pozvednout fotbal ve Vyškově na vyšší úroveň. A podařilo se jim to náramně. Určitě se mně teď lépe píše o účinkování klubu ve druhé lize, než když se zachraňoval v divizi. A byl jsem, byť jen jako novinář, u úspěšné cesty nahoru.
Hodně často se mně kamarádi ptají, jaký mám nejsilnější zážitek. Tohle prostě zodpovědět nejde, nejde dělat nějaké pořadí. Takže uvedu jeden z mých začátků, který mně současní mladí kolegové asi nebudou věřit. Když byl legendární hokejový gólman Dominik Hašek na vojně v Dukle Jihlava, domluvili jsme si rozhovor dvě hodiny před utkáním v Brně.
Sešli jsme v Ragby klubu vedle bývalého zimního stadionu. Oba dnes už neexistují. Dominik odpověděl na otázky a šel se rozcvičit na zápas. Pravda, v té době začal slavnou sportovní kariéru teprve rozepisovat, ale myslím, že vůči mediím i fanouškům zůstal i ve slávě vstřícný. Dnes už by ale povolení opustit tým těsně před utkáním nedostal.