Majitel úspěšného sklenářství: Jsme připraveni zdolat další vrcholy

Je to devět let, co seděl na lavičce u prvního nástupiště hlavního nádraží v Praze. Jeho firma Sklenářství Kohoutek právě dokončila nová zastřešení venkovních nástupišť, díval se na odvedenou práci, a napadla ho myšlenka, jaké by to asi bylo přesklít celé ocelové nádražní dvojhalí. O pět let později taková nabídka opravdu přišla a proměnila se ve dva a půl roku práce.

Zdroj: Archiv„Technicky vyřešit demontáž 13 tisíc m² střešních skel a nahradit je novými bylo nejen zajímavé, ale i vzrušující. Dnes už je vše hotovo a všechna skla jsou na svých místech. Při práci jsme používali největší pavoučí jeřáb v ČR, zvedací techniku a železniční vozíky vlastní konstrukce.

Během demontáže nám rukama prošlo 300 tun mnohdy i sto let starých skel a 300 tun nových jsme museli zpět namontovat. Díky velkým znalostem, zkušenostem a nasazení všech mých kolegů a kolegyň se nám podařilo dílo dokončit a předat zákazníkovi,“ říká Miroslav Kohoutek.

NENÁPADNÝ ÚSPĚCH

A většina občanů městského obvodu Hrabová nejspíš ani netuší, že nenápadné sklenářství s desítkou zaměstnanců je jednou z nejvýznamnějších a nejdéle působících firem v oblasti sklenářských prací v Ostravě, podílí se na významných a prestižních zakázkách v ČR i v zahraničí.

„Ne vždy ale svítilo slunce. Byla doba, kdy jsme o větší zakázku nezavadili a dost to s námi zamávalo. Trvalo to asi pět let. Vysvobození přišlo až tehdy, když jsme byli vybráni na zasklení přestupního uzlu Svinovských mostů. Od té doby jsme se naštěstí prakticky nezastavili. Pracovali jsme na tepelné elektrárně v Prunéřově, kde jsme byli zavěšeni ve výšce padesát metrů nad zemí. V Hradci Králové jsme oplášťovali velký mostní skleněný tunel na hlavním tahu přes město.

Semperflex Optimit patří ke špičce ve svém oboru

Ve Varšavě jsme strávili víc než půl roku prací na prosklených konstrukcích nových stanic metra a u montáže haly vlakového nádraží na letišti v Mošnově byla zapotřebí vysoká přesnost, protože každé z více než dvou set skel vážilo přes 600 kilogramů,“ vzpomíná šéf firmy na další zakázky, které ze Sklenářství Kohoutek z okraje Hrabové udělaly respektované a vyhledávané specialisty v oboru.

OHLÉDNUTÍ

Vraťme se však ještě o pár desítek let zpět. Miroslavu Kohoutkovi je třiadvacet, pokračuje v práci v místním JZD a zároveň se věnuje motoristickému sportu. V tuto dobu, jak sám říká, zná jen montérky a pyžamo. S autokrosem však musel na radu lékařů na konci roku 1989 skončit a vynořila se před ním zásadní otázka: Co dál? Mohl zůstat u stálé práce v JZD, kde mu dle jeho slov nic nechybělo, rozhodl se ale udělat skok do neznáma.

Věnoval se výrobě součástek pro zemědělské stroje a v roce 1992 otevírá první sklenářskou provozovnu, vedle tehdejšího Domu kultury Vítkovic. Ze čtyř kluků bylo brzy dvacet v pěti dílnách. Po letech však usoudil, že více neznamená lépe a rozhodl se, že provozovny postupně prodá svým zaměstnancům, kteří byli zárukou další prosperity.

„Jsem rád, že mě tehdy ti nejschopnější neopustili a jsou se mnou stále,“ dodává. Dnes ve firmě pracuje deset zaměstnanců, ruku k dílu umí přiložit i šéf. „Patřím do party, kde jsou skvělí kluci, jsem jeden z nich, ale už neskáču po konstrukcích, už mě nechtějí, takže zaskočím, jen když je potřeba. Jsem nejstarší, mají ke mně úctu, ale jsou raději, když jim nepřekážím,“ říká Miroslav Kohoutek s úsměvem.

Marlence je patnáct. A miluje ji celý svět

Specialitou firmy je oplášťování různých ocelových konstrukcí sklem, což rozhodně neobnáší sklo jen položit, ale také například vymyslet, jakým způsobem sklo na konstrukci dostat. A to někdy bývá mnohem složitější. Potřebujete-li však něco jednoduššího, třeba obyčejné zasklení, zarámování obrázku, nebo sklo do svítilny, rozhodně se nemusíte bát, že vás v provozovně blízko Makra odmítnou.