Vždyť jen od roku 2013 si indický podnikatel a jeho parta z Ostravy stáhli na dividendách částku přesahující 47 miliard korun. O dalších miliardách, které coby půjčky odtekly do daňových rájů, radši ani nemluvě. Média na daňové optimalizace a opatření, které udělaly z malých akcionářů smutné přihlížející, upozorňovala mnohokrát. Bez výsledku…

Z regionálního pohledu a v dnešních souvislostech je smutné, že to vše se dělo bez výraznějšího povšimnutí celostátních a regionálních politiků, kteří příchod Lakšmí Mittala na Ostravsko v minulosti tak kvitovali a zametali mu cestičku.

Samostatnou kapitolou byl pak přístup majitelů bývalého „enháčka“ k ekologickým škodám, které těžký provoz roky způsoboval.

Výsledek?

Z některých čtvrtí Ostravy a okolí se staly neoblíbené destinace, kde se ceny nemovitostí v nadsázce blížily záporným hodnotám. Firma ArcelorMittal nedělala pro životní prostředí dlouhé roky skoro nic. Její zelená politika nabrala teprve poté, když si osahala možnost pomoci evropskými dotacemi.

To, že Mittalu o dobro regionu nikdy moc nešlo, bylo patrné i z podpory sportovních a kulturních akcí. Zatímco v Třinci postavily železárny moderní hokejovou halu a sponzorují kde co, na Ostravsku bylo v tomto ohledu o Mittalu slyšet jen sporadicky. V památné mistrovské sezoně 2003/2004 sice podporoval fotbalisty Baníku, pak už jeho podpora kultury a sportu v regionu nijak nevybočovala z průměru tak velkého podniku.

Další osud kunčické huti i lidí, kteří tam stále pracují, už půjde na účet někoho jiného. Indové po prodeji společnosti Liberty House budou vše pohodlně sledovat jen v tichosti z povzdáli. Slovo vydrancované je v tomto ohledu možná trochu nadnesené, ale přirovnání Indů z huti k nechvalně známému Zdeňku Bakalovi moc pokulhávat nebude. Bakala se nám totiž směje ze Švýcarska, Mittalové z Londýna…