Chtějí vědět, jakou má firma perspektivu, jaké jim nabízí zaměstnanecké výhody, případně možnost pracovat jednou nebo dvakrát týdně v režimu home office. Až poté se ptají na mzdu.

Zmíněné ale platí hlavně o mladších uchazečích o práci. Ti starší, kteří se už zařadili do kategorie 50+ nebo dokonce 55+, mají priority výrazně odlišné. A jak sami uvádějí na příkladech, bývá v jejich případě hledání práce hodně obtížné.

Často bývají totiž automaticky považováni za pomalejší, neschopné se přizpůsobit moderním technologiím a na štíru bývají i se znalostmi cizích jazyků.

Argumenty, že mají odrostlé děti, a tudíž více času na práci, že mohou využít bohaté osobní i profesní zkušenosti, už zmíněné minusy v očích zaměstnavatelů přebít nedokáží.

Údaje o nezaměstnanosti z konce loňského roku o tom vypovídají jednoznačně. Uchazeči starší 50 let tvořili v našem kraji zhruba dvě pětiny nezaměstnaných. Úřad práce ČR se tyto uchazeče snaží dostat na trh práce například prostřednictvím rekvalifikací, podporou veřejně prospěšných prací či příspěvky na zřízení společensky účelného místa. Zejména posledně jmenovaný nástroj aktivní politiky zaměstnanosti se v praxi osvědčil velmi dobře.

Nikdo určitě nepochybuje, že hledání dalších projektů, které by dostaly starší uchazeče z evidence nezaměstnaných, je během na hodně dlouhou trať. Rčení, že společnost je tak vyspělá, jak dokáže být nápomocna těm slabším či starším, by ale mělo platit i v tomto případě.