Kdysi jsme si doma míchali vývojky a ustalovače na černobílé fotografování. Rozumy jsme si předávali v rámci fotoklubů. Díky tomu se fotografové začátečníci dozvěděli, že kromě české značky Foma, kterou mají v každé drogerii, existují i jiné. Barevné!!! Orwo je sice dobré na diapozitivy, ale kdo to myslí s barevnou fotografií vážně, musí si sehnat Agfu nebo Kodak.

Fujicolor je fuj, stejně jako všechno ze Sovětského svazu. Většinou si krnovští fotografové ty své poklady vozili z nějaké specializované prodejny v Olomouci.

Zdroj: Youtube

Na tohle všechno jsme už dávno zapomněli, protože barevné ani černobílé filmy nás už čtvrt století nemusí zajímat, když máme paměťovou kartu. Připomenula nám to až Angela Merkelová. Nechala si na rozloučenou instrumentálně zahrát song Du hast den Farbfilm vergessen neboli Zapomněl jsi barevný film.

Bylo to tak neuvěřitelně bizarní spojení východoněmeckého punku a posádkové hudby Bundestagu, jako by to absurdní drama o odcházení režíroval in memoriam sám Václav Havel.

Zdroj: Youtube

V té písni Nina Hagen zpívá o tom, jak s Michaelem vyrazili na dovolenou na pláž v Hiddensee, a pak zjistili, že Míša zapomněl před cestou přibalit barevný film. Text je nějak takto: „Míšo, můj Míšo, všechno tak bolí. Zapomněl jsi na barevný film, můj Michaeli. Všechno tak bolí, že až králíci nesměle koukali z nory. Tak hlasitě se můj smutek vybíjel do nebeské modři. Moje bosá noha tak silně dupala do písku. Srazila jsem tvou ruku z mého ramene. Teď nám nikdo neuvěří, jak to tu bylo hezké haha, haha. Zapomněl jsi na barevný film i s mou duší. Všechno to modré a bílé a zelené později už nebude pravdivé. Teď jsem zpátky doma s tebou. Vyberte fotky do fotoalba: Já v bikinách a já při nudismu. V mini jsem drzá, a krajina je tam taky, že jo. Ale jak strašné slzy se kutálejí. Krajina a Nina, a všechno jen černobílé. Míšo, můj Míšo, všechno tak bolí. Zapomněl jsi na barevný film, můj Michaeli.“ Nezapomenutelný song. ​ Auf Wiedersehen, Frau Merkel! Díky!