Lze pochopit potřebu řešit zdravotní důvody či třeba i pracovní vyhoření, enormní tlak je poslední rok vyvíjen na nás všechny. Ale kdo by měl jít primárně příkladem veřejnosti, když ne muž, kterému bylo zdravotnictví v našem kraji svěřeno? Nepleťme do problematiky situaci v třinecké nemocnici, kterou měl řešit. Krizová situace se může objevit kdykoliv. Tady jde o něco jiného. O ikonu, o vzor. Tím by měl náměstek hejtmana přece být. Kdyby odjel na chalupu nebo se procházel po horách, nikdo by jej nepranýřoval. Cestou do Keni však přestřelil.
A předmětem kritiky ve své funkci nebyl poprvé. Opozice o něm hovoří jako o nevítaném náměstkovi a koalice je přesvědčena, že náměstek hejtmana pro zdravotnictví musí být „mnohem větší boss“.
Gebauerovo jednání by se dalo přirovnat k činům Romana Prymuly, a to nejen k jeho nočnímu setkání coby ministra zdravotnictví v uzavřené restauraci, ale zejména k jeho přítomnosti na fotbalovém zápase pražské Slavie s anglickým Leicesterem v roli premiérova covidového poradce. Situace však nejspíše budou mít odlišná rozuzlení.
Zatímco první Prymulův exces vedl k jeho konci na ministerstvu a po druhém jej od sebe coby poradce odstřihl Andrej Babiš, hejtman Ivo Vondrák, kterého jsem se shodou okolností nedávno zastával, k ničemu takovému kupodivu přistoupit nechce. Vždyť Gebauer přece neporušil zákon. Opravdu tady jde o tohle? Špinavé prádlo si podle něj má vyprat sám Gebauer, náměstek bez sebereflexe. Chce-li tuto nálepku odstranit, musí rezignovat!