Policie v tu chvíli oznámila, že pachatel šíleného činu byl dopaden a zastřelil se.
Ostrava ale dál setrvávala v šoku, ze kterého se nedá jen tak probrat. Šest mrtvých, kteří čekali na ošetření v chirurgické ambulanci, a další zranění k tomu to je nemilosrdný účet úterní tragédie.
To ráno přitom začalo jako každé jiné. Bydlím pár ulic od fakultní nemocnice, a houkačky záchranných složek tak vnímám jako běžnou záležitost.
Pravda, včera před osmou hodinou jich houkalo více. Když mi pak známí z Poruby začali psát otázky, jestli vím, co se to u polikliniky děje, okamžitě se sepnuly vnitřní novinářské alarmy.
Během pěti minut rychlé chůze jsem byl na místě už i s kolegou z redakce, který bydlí rovněž poblíž místa této tragédie.
Den poté: svíčky a slzy u Polikliniky
Přesně 24 hodin poté je v budově Polikliniky u Fakultní nemocnice Ostrava klid a zařízeni je v provozu až na ambulanci, kde se včera stala tragédie. Lidé jsou stále šokovaní a nemluví o ničem jiném než o včerejší události. Před poliklinikou zapalují svíčky hned na dvou pietních místech. “Je to strašné co se stalo. Chodím tady k lékaři často a jsem v šoku z té tragédie, která mohla postihnout úplně každého,” poznamenala paní Věra, která před osmou ráno zapalovala u Polikliniky svíčku a draly se jí přitom do očí slzy.
Fotogalerie: Následující den po střelbě před budovou Polikliniky
Před očima jsme měli obrázky jako z nějakého thrilleru. Vchod do polikliniky byl obklopen policejními auty, na místě byli hasiči i záchranáři. Kolem nás proběhla policejní zásahovka se samopaly, naskákala do vozů a odjížděla chytat pachatele.
Všude kolem bylo plno vyděšených lidí pacientů i zdravotnického personálu. Všichni řešili, co se to stalo, a nevěřícně kroutili hlavou nad tím, že střelec nemilosrdně zaútočil na lidi v čekárně ambulance.
To napětí a strach ve tvářích zůstávaly všem až do chvíle, než policie na místě oznámila už desítkám přítomných novinářů, že byl pachatel lapen zhruba v pět kilometrů vzdáleném Děhylově. Když už byl v pasti, zastřelil i sám sebe.
Moravskoslezská metropole ale zůstávala dál jako opařená.
Vzpomínky na tuhle událost jen tak z hlavy nezmizí ani mně, ač už jsem byl pracovně i u jiných velkých tragédií v regionu. Uklidnilo mě ale aspoň to, že se mi po poledni ozvala dcera chodící do nedaleké základní školy, že policejní stíhání střelce sice viděli z okna, ale vše zvládli v klidu a v bezpečí ve třídě s učiteli.
Nezbývá než projevit upřímnou soustrast rodinám obětí a přát všem v tomto adventním čase klid a bezpečí, aby se podobný čin neopakoval…
