KOMENTÁŘ DAVIDA HEKELEHO

Třetí „smrťák“ za posledních pěl let je podle většiny diskutujících na facebooku Moravskoslezského deníku důvod, aby se za rok už 12. ročník závodů nejel.

Je zřejmé, že Radvanický okruh není – i přes veškerou snahu organizátorů – zrovna vzor bezpečnosti. To ale není žádná městská trať na světě. Také proto, že se závody jedou na dráze využívané primárně pro běžný silniční provoz. Přesto i na nejtěžších podnicích jsou úmrtí spíše výjimka.

Proč tedy právě v Radvanicích závodníci umírají?

V technickém stavu motorek problém podle všeho není, dá se spekulovat, jakou roli sehrálo v posledním tragickém případě tropické vedro.

Co ale zbývá, když příčina tragédie je někde jinde? Lidský faktor. Zkušenosti.

Peter Benderle (27 let) v roce 2014 havaroval na přehledném úseku, Olin Hanák (22 let) a Martin Prouza (25 let) pak v části trati, o které se ví, že je při projetí nutné spojit rychlost s uvažováním a opatrností. Hanák měl navíc těžkou nehodu už o dva roky dřív na okruhu v nedalekém Těrlicku.

Konečné rozhodnutí, co se závody dále, bude patrně záviset i na postoji města, zda akci podpoří i v budoucnu. Měla by mu ovšem předcházet nejen diskuse, ale hlavně rozvaha, tedy vlastnost, která především mladým závodníkům na trati chybí.

Nejjednodušší řešení – závody zrušit – totiž nemusí být to nejlepší. Ostrava je právem nazývaná městem sportu, které si jeden motocyklový svátek v roce zaslouží.