Vzpomínali jsme na volby v roce 1998, dobu, kdy padl Mečiar a mečiarismus. A já jsem se snažil argumentovat, že dělat z Roberta Fica obdobu autoritáře Mečiara není fér. Stejně jako přebírat Matovičovu rétoriku o třetí revoluci, jakémsi pozdním dovršení listopadu 89.

„Víš, já chodím na ty soudy s Kočnerem a dalšími obžalovanými z vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. A ti jejich rodiče sedí kousek od těch vrahů, kteří chladně popisují, jak jim zavraždili děti,“ argumentoval on. „Nejen Fico, ale vláda měla odstoupit hned po té vraždě. Možná by nejen volby pro ně dopadly líp. Protože to, co teď zažíváme díky záznamům z Kočnerova telefonu, je fakt hnus,“ říkal. A dodal, že Matovič to jasně pojmenoval a vyhrál.

Když byl svržen Mečiar, byly první roky vlády Mikuláše Dzurindy těžké a šlo to pomalu. Dzurinda to ale zvládl a neuchýlil se k nedemokratickým metodám. I Matovič, zvláště když přišel o spojenecké liberály, bude nutné změny prosazovat pomalu a těžce. Demokracie prostě je pomalá. Než bude na Slovensku lépe, bude to trvat ne měsíce, ale roky. Slováci i jejich premiér budou potřebovat trpělivost. A ta nebyla Matovičovou předností.