„Byl jsem v práci. Manželka v obýváku krmila tříměsíční dceru Nikolku, syn si hrál v pokojíku. Najednou uslyšela praskání, které vycházelo z ložnice. Šla se podívat, co se děje. Celý pokoj hořel. Stihla jen popadnout obě děti a utíkala pryč,“ popisuje Jiří Nikliborc, co jeho rodinu potkalo.

„Manželka dala děti k sousedce, chtěla se do bytu vrátit a začít jej hasit. Ale nešlo to, plameny a kouř už byly všude. Nestačila vzít ani žádné věci,“ líčí dále.

Proč začalo hořet, zatím není úplně jasné. „Vypadá to na závadu elektroinstalace nebo spotřebiče. Bydleli jsme tady šest let, všechno si zrekonstruovali, a teď abychom začali zase znova,“ posteskl si Jiří Nikliborc.

Jeho žena se pár dní po požáru psychicky zhroutila. „Mám to všechno stále před očima. Pořád někde vidím plameny, v noci nemůžu spát. Musela jsem vyhledat psychologa, abych mohla aspoň nějak fungovat,“ říká Božena Nikliborcová. Deset dní před požárem se vrátila z nemocnice, kde se léčila kvůli chudokrevnosti. Myslela, že nic horšího ji už potkat nemůže. „Myslela jsem, že to nejhorší mám už za sebou a že už bude jen dobře,“ míní. Do bytu, kde s rodinou žila, se už vrátit nechce. „Nemůžu se tam jít ani podívat. Nedokážu to. Neumím si představit, že bychom se tam vrátili a žili zase jako předtím,“ tvrdí.

Lidé pomáhají přes Facebook

Rodina už také požádala obvod Moravská Ostrava a Přívoz o pomoc. „Požádali jsme o jednorázový příspěvek v nutné nouzi. Dostali jsme ale jen osm tisíc. Na víc prý nárok nemáme. Přitom jsme přišli o všechno, máme dvě malé děti a jsme slušná rodina. Kdyby nebylo pomoci obyčejných lidí, tak nevím, kde bychom skončili,“ tvrdí Jiří Nikliborc, který pracuje jako řidič městské hromadné dopravy.

Na sociální síti Facebook vznikla sbírka. Lidé rodině posílají oblečení, hračky pro děti a vybavení pro domácnost. „Zřídili jsme i účet, na který lidé posílají peníze. Jsou to různé částky. Jeden pán třeba poslal deset tisíc korun. Překvapilo mě, kolik lidí dokáže v dnešní době pomoci někomu, koho nikdy neviděl. Každý den chodí další a další zprávy. Lidé se ptají, co je ještě potřeba,“ líčí Jaroslava Surinčáková, která sbírku založila. S Nikliborcovými se seznámila až po požáru. To, co se jim stalo, ji natolik zasáhlo, že se rozhodla pomoci.

Pro rodinu je teď nejdůležitější najít nové bydlení. „Syn se ptá, kdy se zase vrátíme domů. Potřebuji své rodině zajistit co nejrychleji nový domov,“ říká Jiří Nikliborc. „Myslím, že úřady by pro lidi, které potká něco takového, měly udělat více. Měly by pomoci a sám jsem si teď vyzkoušel, že to nedělají. Nikomu bych nepřál, aby prožil to, co my,“ uzavírá muž.