Trenažéry se nacházejí v prostorech Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě. Nechybí zde vrak vozidla, figuríny zraněných lidí i další „doplňky“ navozující atmosféru skutečné mimořádné situace, v nichž se hasiči, policisté, strážníci či zdravotníci při opravdových zásazích ocitnou.

Jeden z trenažérů simuluje místo vraždy. Oběť představuje figurína s vnitřními poraněními, nechybí ani odložený vražedný nástroj a řada viditelných i neviditelných stop.

A právě v takových situacích je velmi důležitá koordinace jednotlivých složek integrovaného záchranného systému. „Aby nedošlo k vytvoření nových stop a znehodnocení těch stávajících,“ uvedl ředitel moravskoslezské policie Tomáš Tuhý s tím, že je důležité, aby policisté, hasiči, zdravotníci a strážníci věděli, co dělá ten druhý. „Neměli by si překážet, ale spolupracovat,“ dodal Tuhý.

Několikamilionový projekt je z převážné části hrazen z evropských fondů. Vznikl ve spolupráci Ostravské univerzity, Fakultní nemocnice v Ostravě, Policie České republiky a Městské policie v Ostravě.

Trenažéry budou sloužit mimo jiné pro výcvik studentů z Ostravské univerzity z oboru zdravotnický záchranář, společenská patologie a logistika terénních rizikových situací. Využívat je budou i záchranné složky.

Jak potvrdil Tuhý, různá cvičení by zde měli absolvovat i policisté. „Půjde o spektrum specialistů i běžných policistů, aby se seznámili, jak se mají chovat na místech činu, co je důležité, a kde by mohlo dojít k chybě. Lze simulovat základní činnosti po příjezdu, ale také další následné speciální postupy,“ dodal Tuhý.

Na trenažérech lze připravit různé situace. „Můžeme přidat počet zraněných či mrtvých, jsme schopni sehnat i figuranta, který bude hrát hysterického účastníka nehody. Totéž platí o místě vraždy. Těch možností a variant je opravdu dost,“ řekl Igor Dvořáček, přednosta Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě.

Zástupcům záchranářů a policistů jsme u příležitosti otevření trenažérů položili tři otázky:

1. Vzpomínáme si na svůj první ostrý zásah?
2. Jaké jste měl pocity?
3. Lze se vůbec na takovou situaci připravit?


David Holeš, hlavní lékař Územního střediska záchranné služby Moravskoslezské­ho kraje

1. První zásah u vážnější dopravní nehody jsem zažil v roce 2000, šlo o střet dvou vozidel s pěti zraněnými.
2. Hodně výrazný byl pocit zodpovědnosti, navíc v první fázi počet vážně zraněných převyšoval množství zasahujících záchranářů.
3. Je možné a potřebné se připravovat, pomohou také již nabyté vlastní zkušenosti, nicméně na všechny eventuality a situace se není možno stoprocentně připravit.


Tomáš Landsfeld, ředitel Městského ředitelství Policie ČR v Ostravě

1. Jako frekventant policejní školy jsem byl na místě znásilnění, které se odehrálo v Ostravě. Bylo to velmi emotivní, včetně hysterické reakce oběti.
2. Té ženy mi bylo velmi líto. Převládal pocit jí pomoci, zjistit, co se stalo a případně pachatele zadržet. Na místo činu jsme se dostali poměrně brzy a šli jsme, jak se říká, po horké stopě. Ale nikoho jsme již nezastihli.
3. Připravit na všechno se nemůžete nikdy. Každá situace je jiná. Pokud má ale člověk možnost si různé postupy osahat, například na těchto trenažérech, může mu to v jeho další profesní kariéře velmi pomoci.