Zatímco sprinter Václav Zich v závodě na 100 metrů překonal svůj osobní rekord již v prvním rozběhu, jeho kolegyně Jana Slaninová se na stejně dlouhé trati hned v úvodu závodů zranila a bude chybět i naší ženské štafetě.

Sedmnáctiletá ostravská rodačka, vítkovická Jana Slaninová, dcera bývalé československé reprezentantky Taťány Kocembové-Netoličkové, patřila k našim největším nadějím. Natažený svalový úpon jí však veškeré vyhlídky na úspěch před domácím publikem překazil. „Strašně mě to mrzí. Chtěla jsem ukázat, že mám na to, abych udělala dobrý výsledek. Teď ale budu muset sledovat zbytek závodů pouze z tribuny,“ posteskla si se slzami v očích mladá sportovkyně

Co se v osudném rozběhu přihodilo?

Bohužel jsem si poranila úpon na boku a tím pro mě šampionát skončil. Tento sval je pro mě problémový už měsíc. Před mistrovstvím se nám podařilo jej alespoň trochu dát do pořádku, jenže při závodě mě po osmdesáti metrech běhu opět velice zabolel. Pochopila jsem, že je to konec.

Hned z dráhy jste pak zamířila k lékaři. Co jste se dozvěděla?

Po prohlídce mi lékař řekl, že sval je natažený. Takže v nejbližší době budu muset na atletiku zapomenout a minimálně dva měsíce se léčit.

Byla jste jednou z našich největších nadějí, navíc jste startovala doslova doma, zranění pro vás musí být tedy velice frustrující…

Samozřejmě, že jsem zklamaná. Chtěla jsem se ukázat nejen na stovce, ale i ve štafetě. Takhle budu muset zbytek šampionátu sledovat z tribuny. Hrozně moc jsem chtěla zaběhnout dobrý čas. Velice jsem se těšila na domácí publikum, jenže to nevyšlo. Celý rok se mi problémy vyhýbaly a pak při vrcholu sezony přijde zranění.

Jak velké jsou podle vás naděje naší reprezentace na úspěch v jednotlivých disciplínách?

Myslím si, že máme světu co ukázat. Tou nejsilnější disciplínou budou podle mě víceboje. Tam máme celkem silné a kvalitní zastoupení. Myslím si, že i v jiných disciplínách budeme dobří. Věřím, že minimálně do dvou fi nále se naši reprezentanti podívají.

Toto mistrovství je pro vás první velkou sportovní akcí. Jak na vás působí atmosféra tak velkého podniku?

Je to něco úžasného. Už ve chvíli, kdy se na start vedle mě postavily americké závodnice, mi málem běhal mráz po zádech. Celá atmosféra je tady úžasná. Nikdo se netváří nijak arogantně, všichni víme, že kdo je lepší, se ukáže na stadionu. Připadá mi, že v zázemí jsme jedna velká sportovní rodina. Všichni jsou na sebe příjemní a kdykoli si s vámi každý rád popovídá. I přestože tady moc diváků není, publikum je také skvělé a dokáže závodníky vyburcovat k ještě lepším výkonům. Je to tady opravdu fantastické.

Bohužel toto nepříjemné zranění vás teď na nějaký čas zbrzdí. Jaké máte plány do budoucna?

Nyní je pro mě hlavní vyléčit svalový úpon. Potom se samozřejmě budu snažit na sobě co nejvíce pracovat. Doufám, že tento šampionát není mým posledním. Velice ráda bych se doma představila i za pět let, kdy se tady v Ostravě bude konat mistrovství světa do dvaceti let. A pak bych chtěla postupovat samozřejmě dále a být kvalitní sprinterkou.

Jakou zkušenost si tedy z tohoto šampionátu odnesete?

Určitě velikou. Je tu mnoho sportovců z celého světa, je to veliká akce, která je zaměřena také na získávání zkušeností. Člověk se v tomto prostředí lépe otrká a dozví se, co jej čeká na podnicích tohoto typu. Všichni si z tohoto mistrovství odneseme veliké množství zkušeností.