Mezitím se podepisovala do památníků, fotila, s každým, kdo požádal, a našla si čas na prohlídku stálé expozice v kopřivnickém muzeu, která je věnovaná právě jí a Emilu.

Jak to na vás působí, když se tady můžete po dvou letech opět porozhlédnout?
Musím se zorientovat, protože je to moderní, krásné, dělané hezky.

Když jste přišla do síně slávy, říkala jste, že to tam skoro nepoznáváte. Co vás ale napadá, když vidíte všechny ty rodinné fotografie, medaile nebo sochu vašeho manžela?
Jsem ráda, že to má pěkný vzhled. Je to takové moderní a jestli se to lidem líbí, tak jsem ráda, že tady po nás zůstane nějaký dokument.

S manželem jste se narodili ve stejný den i rok, jak jste slavívali narozeniny?
My jsme vždycky sezvali všechny kamarády do kupy, pustili nějakou muziku, zpívalo se a oslavovalo. Byli jsme rádi, že se můžeme potkat a popovídat si.

A dávali jste jako Moravané přednost slivovici, nebo vínu?
Už jsme žili tolik roků v Praze, že spíše pivu, protože tam se pije pivo. Nejlepší je to ale zamíchat. Kdo chce pivo, ať si dá pivo, kdo víno, ať pije dobré víno. Hlavně aby to bylo dobré pivo, dobré víno. A na začátek dobrá slivovice taky neškodí.

Máte na prahu pětaosmdesáti let ještě nějaký sportovní sen?
Takový, aby někoho ohromil, už ani ne. Mám ale jedno celkem skromné přání, aby mě Pán Bůh zdraví zachovati ráčil ještě chvilku, abych mohla ještě něco dělat a mohla aspoň chodit, když už nemůžu běhat.

S manželem jste olympijští vítězové, a nemůžu se proto nezeptat, jak se díváte na olympiádu v Praze?
Jako olympionička nemůžu říct, že ji nechci, protože v koutku svého srdce bych si samozřejmě hrozně přála, abychom byli schopni něco takového uspořádat. Jsme sice malý národ, ale myslím si, že jsme na to měli hodně sportovních úspěchů. Navíc v našem národě je hodně lidí, kteří sportu fandí a jsou schopni pro něj něco udělat. Ovšem když vidím ty obrovské organizační problémy, které s tím nastávají, tak zase v tom druhém koutku duše si říkám, že to je trošku velikášství, protože jsme takoví malí a nevím, jestli bychom něco tak velkého byli schopni uspořádat. Ale na druhé straně si zase říkám, že jsme přece šikovní. Takže mezi tím takhle vangluju, jak se říká, ale nahlas se neodvažuju říct, že to nejde.

Co by na to řekl váš manžel, kdyby tady byl? Byl by nadšený, že chce Praha uspořádat olympiádu?
Myslím, že Ťopek by řekl totéž, protože my jsme se tak moc v názorech nelišili a on byl realista, který ale za všech okolností fandil sportu.