Vpátek jste po dlouhé době dostal příležitost ukázat vdresu Nové huti, co ve vás je, navíc proti nejlepšímu českému týmu posledních let Nymburku. Byl jste nervózní?

Samozřejmě, že byl. Hala Tatran, mistr ligy, televizní přenos, to všechno na mě působilo. Hlavně den před zápasem a pak dopoledne. Před týdnem, kdy jsem byl proti Novému Jičínu také nominován na lavičku, jsem dokonce vnoci před zápasem nemohl usnout. Pak jsem ale zaspal na předzápasovou poradu. Cítil jsem se strašně. Je fakt, že bych jako nejméně zkušený měl být všude ohodinu a půl dřív a odcházet poslední.

Na hřiště jste vstoupil, když se mužstvu příliš nedařilo a prohrávalo ojedenáct bodů. Podařilo se vám pomoci kdotažení na rozdíl koše, to asi psychicky hodně pomohlo…

Zdálo se mi, že naše hra vtu dobu měla rychlost a nápad. Ale pro mě je každý moment, který můžu strávit na hřišti vedle takových borců jako je třeba Mitchell, malý svátek. Mám pocit, že jsem na hřišti kněčemu byl. Žádná hitparáda, žádná ostuda. Ale asi to nemám co hodnotit. To musejí dělat trenér a diváci.

Hrál jste na amerického rozehrávače Leeho, jenž byl vyhlášen hráčem zápasu. Jak těžké bylo udržet ho nauzdě?

To byla jízda. Je to skvělý hráč a ani na moment jsem nevěděl dopředu, co udělá. Celkově jsme si ale vobraně nevedli špatně, kluci mi na hřišti moc pomohli právě vdefenzivě.

Byl jste zklamán, že vás trenér alespoň vzávěru znovu neposlal dohry?

Moje pocity nejsou důležité. Ahlavně si myslím, že trenér chtěl vsadit na zkušenost, protože nemusí být přesvědčen otom, že bych závěr podobného utkání zvládl. Nymburk ale na konci zápasu hrál skvěle a asi se stím nic dělat nedalo.

Na palubovce jste pobyl sedm minut, přitom za dosavadních dvaadvacet kol jste hrál jen odvě minuty déle. Cítíte, že byste teď mohl dostávat více prostoru?

Při zranění Honzy Stehlíka je možné, že se dostanu na ligové palubovky častěji. Bylo by to fajn získat pár dalších zkušeností. Vážím si každé chvilky, liga jeliga.

Po zápase byl svaším výkonem spokojen itrenér František Rón, který vás vedl na ME dvacítek vPolsku. Řekl vám něco povzbudivého?

Na nic obsáhlejšího nebyl čas, na to dojde na tréninku před dalším zápasem. Nová huť na odchovancích dlouhodobě staví, náš trenér je právě touto prací smladými známý, takže je jasné, že snámi probere, co dělat líp a čeho se vyvarovat. Pracuje snámi mladými vysloveně individuálně.

Tým opustila po dlouhých letech opora a kapitán Jaroslav Prášil. Jak na to reagovalikluci?

Bude nám chybět. Ale pro Novou huť udělal tolik, že všichni museli pochopit, že potřeboval změnu a že tady nemohl hrát nadosmrti. Když jsme se to dověděli, byli jsme hodně překvapeni.

Pravidelně hráváte 1.ligu za VŠB Ostrava, kde patříte knejlepším hráčům. Jak velký je rozdíl mezi touto soutěží a MattoniNBL?

Rychlost, technické dovednosti a hlavně kondice jsou zjiného světa. Pod vedením trenéra Pospíšila máme solidní tým, jsme dobře trénovaní, ale uněkterých soupeřů jsem měl občas obavy, ať někdo nedostane infarkt. Na druhé straně třeba Opava by se možná neztratila ani vnejvyšší soutěži. Ikdyž zrovna unás před dvěma týdny prohrála, navíc celkem výrazně.

Basketbal vám asi spolkne dost času. Máte ještě prostor na něco jiného?

Snažím se. Hlavně chodím do školy, dělám Technické lyceum vOstravě–Kunčicích, rád bych letos odmaturoval. Každé ráno mi to mamka připomíná. Jinak mám rád hudbu, poslouchám rappery, můj oblíbený je 50cent. Byl jsem vPraze na jeho koncertu. Bomba, splněnýsen

Ajaký je váš sportovní sen?

Když pominu bláboly jako je NBA, čímž trpí asi každý mladý basketbalista, nemám žádné bujné představy. Odmalička mě taťka vodil na fotbal na Baník, na hokejové Vítky, občas na ragby na Sokol a na basket do Tatranu. Jsem Ostravák, celý život jsem si přál hrávat ligu za „Huť“, tak to je vlastně asi ten sen. Abych hrál častěji, musím proto ještě hodně udělat, natrénovat a odehrát hodně zápasů za VŠB. Musím být trpělivý, konkurence jevelká.