Jedna jediná směna dělila české baseballisty od šokujícího vítězství nad Koreou. Hostující tým nakonec dokázal zápas otočit a čeští hráči, kteří byli blízko senzaci, odcházeli z hřiště zklamaní. „Je to velká škoda. Měli jsme to moc dobře rozehrané. Znovu se ale potvrdilo, že zahrát poslední tři auty je nejtěžší. Zvlášť když se soupeř hned prvním pálkařem dostal na metu. V závěru se ale projevilo špatné hřiště. Několik situací bychom za ideálních podmínek zahráli lépe,“ posteskl si jeden z největších talentů českého baseballu a odchovanec ostravských Arrows Petr Čech.

I přes porážku vás nakonec může těšit, že jste favorita pořádně potrápili. Určitě se i z prohry dá vzít hodně pozitivního.

Posledně jsme s Koreou prohráli 19:1. Takže je znát velký posun. Korea hraje na všech významných akcích, baseball tam má mnohem větší základnu. Sehráli jsme s nimi nejlepší zápas historie. Rozhodně se nemáme za co stydět.

Utkání ovlivnil silný déšť, který se nad Porubou snášel prvních sedm směn. Hrál už jste baseball v takové slotě?

V takovém počasí asi ještě ne. Už jsem na vlastní kůži zažil, že nad hřištěm lítaly blesky. To ale byla chvilková záležitost. Tady lilo prakticky celé utkání.

Za normálních okolností by se asi zápas nedohrál. Zahajovací utkání mistrovství světa se ale odehrát asi muselo.

Bylo to dáno asi tím, že přišlo strašně moc lidí. Byla by i kvůli nim škoda to odkládat. Navíc šampionát je hodně nabitý a náhradní termíny prostě nejsou. Ještě bych se rád vrátil k fanouškům. Byli opravdu fantastičtí. Něco takového jsem v Česku nezažil. I kvůli nim mě moc mrzí, že jsme to nedotáhli do vítězného konce.

Zmínil jste divácké zázemí. Už dvě sezony hrajete v zámoří, v profesionální organizaci Cincinatti Reds. Jak to vypadá s diváckou podporou v Americe?

Hraji na Floridě a chodí na nás tak přibližně šest diváků (smích). Zápas máme každý den v pravé poledne a ve městě, kde hrajeme, o nás asi ani nic nevědí. Je tam spousta jiných lákadel. I to je jeden z důvodů, proč bych se chtěl moc a moc dostat do druhého nováčkovského týmu Cincinatti, který hraje ve městě Billings v Montaně. Tam chodí na zápasy až dva tisíce lidí a to musí být úplně jiný zážitek. V Montaně přes léto asi moc jiných lákadel není.

Do Ameriky jste se dostal před dvěma lety. Zatím pořád hrajete nejnižší nováčkovskou soutěž. Už by asi bylo na čase postoupit výše. Je to jasně postavené. Buď se letos posunu o soutěž výš, nebo jsem v Americe skončil.

Je to prostě zlomový rok. Snad to vyjde, vracet by se mi moc nechtělo. Kdyby to ale nedejbože přišlo, asi bych chtěl vyzkoušet nějakou kvalitní evropskou soutěž. Lákalo by mě třeba Holandsko.

Musíte se potýkat s obrovskou konkurencí. Jak odhadujete svoje šance na postup do lepšího týmu?

Viděl bych to tak padesát na padesát. Letos se mi daří a ze tří zadáků v týmu mám nejlepší statistiky. Šance tady určitě je. Teď bych ale chtěl předvést to nejlepší i v národním dresu. Přece jen si v Česku moc nezahraji. Chci se před našimi fanoušky předvést.

LUKÁŠ OTIPKA