Poslední sezona ovšem mužstvo nezastihla v ideální formě a tým sestoupil do nižší soutěže. Folta, kterému nikdo neřekne jinak než Bazil, se tak vrátil domů do Vítkovic. Čeká ho jedenáctá sezona v nejvyšší české soutěži, v těch předcházejících nasbíral jednatřicetiletý hráč 183 zápasů, 138 branek,
93 asistencí, 231 bodů a 79 trestných minut. „Moc bych si titul s Vítkovicemi přál získat. Ale florbal hraji hodně dlouho a vím, co všechno se může stát. Musíme být pokorní. Medaili bychom ale vybojovat měli zcela určitě. A jaká bude, to se uvidí,“ řekl ambicím mužstva hráč, který by měl být i oporou reprezentace na prosincovém mistrovství světa.

Po čtyřech letech se vracíte domů. Co si od návratu slibujete?

Je to florbalová výzva. Člověk si ve Švýcarsku samozřejmě vydělá více než tady. I ta země je moc hezká, ale neseděla mi jejich mentalita. Chybělo mi tam více vášně, člověk už nemusí tak bojovat, protože ekonomické podmínky jsou nastaveny někde jinde. Ve Švýcarsku jsme se navíc nedomluvil na dalším působení a už jsem taky chtěl domů. Je to pro mě opravdu zážitek, vrátit se do Vítkovic, kde jsem spoustu let hrával. Zatím se naplňuje vše, co jsem si od návratu sliboval a jsem maximálně spokojený.

Vítkovice v minulé sezoně skončily druhé a v létě poměrně dost posilovaly. Budete tedy útočit na titul?

Jestli jsme silnější, to se ukáže až během soutěže a v play off. Doufám, že mým návratem a návratem ještě dalších hráčů, kteří tým v létě posílili, přispějeme, aby Vítkovice vystoupaly ještě výše než v minulé sezoně. Snad dokážeme ustát všechny krizové okamžiky a věřím, že všichni budou šlapat tak, jak zatím šlapou. A hlavně, že se nám budou vyhýbat zranění. I když to se bohužel nepodařilo, protože už teď máme dva hráče mimo.

Tým byl loni až neuvěřitelně mladý. S vámi přichází zkušenost. Jste připraven na to, že byste měl být hlavním tahounem mužstva?

Menší tlak cítím, to je samozřejmé. Ale s tím se hráč mého věku musí srovnat. Doufám, že týmu pomůžu. Jsme sice mladý tým, ale kluci mají o rok více než loni a také o trošku více zkušeností. Chtěl bych, abychom hráli nejlepší florbal a dosáhli i na nejvyšší metu, po které všichni toužíme. Titul by byl pro většinu kluků splněním snu.

Příprava vám neuvěřitelně vyšla, když jste v kvalifikaci Poháru mistrů dokázali porazit i švýcarský tým. Ten pak na dalším turnaji zdolal Tatran i Pepino.

Příprava a hlavně kvalifikace na Pohár mistrů byly hodně vydařené. Ve Finsku jsme zanechali fantastickou vizitku . První zápas proti Könizu byl vyrovnaný, i když od druhé třetiny jsme měli na víc. A nešlo jen o výsledek, přesvědčili jsme i herní kvalitou. A prohra s Erä, to je normální. Vždyť to je fantastický tým, který patří k absolutní světové špičce. Přesto jsme s nimi půl zápasu drželi krok. Prohrávali jsme 1:3, pak nám rozhodčí neuznal gól a to nás zlomilo.

Švýcarská liga patří k nejlepším v Evropě, takže skalp Könizu je asi hodně cenný.

Köniz, to je švýcarská špička. Viděl jsem v minulé sezoně jeden jejich finálový zápas proti Wileru. Byli lepším týmem, i když nakonec na titul nedosáhli. Köniz vyhrál švýcarský pohár, takže o jeho kvalitě je zbytečné mluvit. Jsem hrdý na to, že jsme je porazili…

Velkou roli ve vašem návratu hrálo i to, že v Ostravě se v prosinci uskuteční mistrovství světa.

Na to se všichni moc těšíme. A jestli cítím tlak, že se bude hrát doma? Ani ne, na to jsem už přece jen zkušený hráč. Ale s fascinací hledím, kolik času se věnuje všech aspektům, aby šampionát byl vynikající. Jsem rád, že jsem se takové akce dožil jako hráč a pro mě osobně je neuvěřitelné, kam se florbal od roku 1993 dostal. Zahrát si v Ostravě je neskutečná motivace a moc se na to těším.