Pouť z Ostravy do maďarského města, v němž žije téměř sedmdesát tisíc obyvatel a má i vlastní univerzitu, trvala devět hodin a autobus na ní zdolal přes šest set kilometrů.

Dlouhou cestu využili hráči, kteří měli za sebou pondělní vítězný extraligový zápas v Příbrami (3:1), hlavně ke spánku. „Doma jsem byl v půl třetí v noci,“ posteskl si nahrávač Juraj Zaťko, když v úterý v devět ráno nastupoval před halou Sarezy na Hrušovské ulici znovu do autobusu.

Tradičním rozptýlením bylo sledování televize. Slovenský nahrávač vybral snímek Dvanáct opic. „Jo, to pusť, to bude asi o našem mančaftu,“ ozvalo se ze zadních sedadel. Největší úspěch ale měla česká komedie U mě dobrý.

Dobré to nebylo až v Kaposváru. Na první pohled malebný Sport panzió na Puškinově ulici, kde ostravské výpravě zařídil ubytování domácí klub, v sobě skrýval řadu překvapení. Malé pokojíčky s omšelým nábytkem, měkkými a krátkými postelemi pro dvoumetrové habány, nezavírajícími dveřmi, nesvítícími světly a podivným odérem volaly po velkém úklidu. „Někdo nám tu nechal nějaké groše,“ zvedl smečař Aleš Správka z nevyluxovaného koberce minci. „Pět forintů. Tak ty budou pro štěstí,“ rozhodl kdosi.

„To je problém nižších evropských pohárů. V Champions League jsou pravidla přesně daná, ale v ostatních soutěžích ne,“ vysvětlil manažer Tomáš Zedník nižší kvalitu ubytování a dodal, že VK DHL zamluvil maďarskému družstvu v Ostravě hotel Atom. „No, asi to ještě změníme,“ poznamenal manažer.

Rychlý sendvič a už se mířilo do haly. „Je to blízko, jen dvě minuty,“ rusky nasměroval výpravu na večerní trénink od 20 hodin šéf penzionu, který se narodil v Oděse. Zapomněl však dodat, že zkratka vede přes travnaté hřiště. „Naštěstí mrzne, tak to tady moc nezasviníme,“ snažili se volejbalisté očistit tenisky od bláta.

„Hlavně se protáhněte, pak se zaměříme na podání a jeho příjem,“ určil program trenér Jaroslav Tomáš a rozhlížel se po hale s nízkým stropem a ne moc jasným osvětlením. Větší rozběh za zadní čárou navíc znemožňovaly dvě konstrukce s basketbalovými koši. Ty se podařilo odstranit až ve středu.

„Tady už jsem hrál a nevzpomínám na to moc dobře,“ přiznal blokař Přemysl Kubala a prozradil, že v Kaposváru byl během svého působení v rakouském Innsbrucku pod vedením trenéra Zdeňka Haníka. „Utrhl jsem si tady achilovku,“ vysvětlil Kubala. „Já jsem tady byl už také,“ dodal manažer Zedník. „Asi před čtyřiadvaceti lety jsme tady ještě s Vítkovicemi hráli Dunajský pohár,“ vzpomněl si nahrávač Petr Štika.

„Dal bych si velký kus masa,“ přál si po úterním tréninku blokař Vojtěch Malínek. Měl smůlu – k večeři byly těstoviny. O moc příznivější nebyl ani včerejší trénink, který začal až půl hodiny před polednem. Náladu všem trochu spravila dopolední krátká procházka vánočně vyzdobeným městem.