„Zalíbení jsem v něm našel díky pravidelnému turnaji v mém rodném městě Kelči, kterého se zúčastňovaly špičky tehdejšího volejbalu z Brna, Vítkovic, Zlína a dalších měst republiky,“ vrátil se ke svým začátkům Jaroslav Tomáš, který je dodnes velkým fanouškem fotbalu, hokeje i jiných sportů.
Talent se rychle projevil i pod vysokou sítí, od svých 18 let už pravidelně nastupoval v nejvyšší soutěži a od dvaceti v reprezentaci. „Volejbal mám šíleně rád a jsem do něj blázen, někdy mu dávám přednost i před rodinou. Ta je jím ale naštěstí celá načichlá,“ prozradil současný kouč DHL Ostrava a přiznal, že každý zápas dohrává se svými nejbližšími. „Říkám, že doma nechci o volejbale nic slyšet, ale je to jen otázka času. Půl hodiny mluvíme o něčem jiném a najednou jsme zase u volejbalu. Ale asi to k tomu patří. Kdybych neměl doma tak skvělé zázemí, nikdy bych nedosáhl takových úspěchů jako hráč a trenér. Hrozně moc si vážím toho, že mám tři zdravé, krásné, chytré děti a manželku, která s nimi musela být doma, protože během deseti let v reprezentaci jsem téměř tři sta dnů v roce lítal někde po světě a doma strávil asi jen tři měsíce. Právě fungující rodina, od níž jsem se odpíchl, byla základem všeho, čeho jsem kdy dosáhl,“ oceňuje obrovskou domácí podporu a výborné zázemí.
V jeho stopách dnes dál kráčí už jen nejstarší syn Marek, smečař Fatry Zlín. „Zažívám zvláštní pocit, když proti sobě hrajeme. Sice mu fandím, ale na hřišti ho chci zastavit a vyhrát nad ním. Před utkáním a po něm jsme rodina, ale během něj jde všechno stranou,“ líčí Jaroslav Tomáš a dodává, že stejnou radost mu dělají všechny tři děti. „I když to z nich po sportovní stránce nejdál dotáhl Marek, všechny mám stejně rád a vážím si jich všech stejně.“
K jeho soustředění patří čtvrt hodiny před zápasem rychlá cigareta a pak už své hráče burcuje od postranní čáry. Na lavičce sedět nevydrží. K ukrácení dlouhé chvíle při cestách za soupeři luští v autobuse sudoku. „Baví mě ale jen ty těžké,“ přiznal kouč DHL.
Dnešního volejbalu se rozhodně nebojí. „Kdyby se ty roky umazaly, troufl bych si jít na hřiště, i když bych tam byl za blbce. Za pětadvacet let, co jsem skončil s hraním, kluci výškově povyrostli minimálně o deset centimetrů, navíc jsou fyzicky daleko lépe připraveni, což za nás nebylo. Je propracováno klubové zázemí a hlavně se u nás změnil profesionální přístup hráčů. Mají regeneraci a daleko lepší životosprávu, což je hrozně podstatné a projeví se to na výkonu. Sám jsem to zažil v Itálii,“ oceňuje vývoj nejlepší volejbalista Československa a Itálie.
Změnou prošla i samotná hra. „Daleko víc se pracuje na obraně, rychlejší nahrávce, a tím pádem i na rychlejším útoku,“ dodal Tomáš. „Myslím si, že kdyby Jarda začal hrát až teď, současný volejbal by mu seděl a víc by si ho vychutnal,“ tvrdí o svém muži Svatava Tomášová, bývalá juniorská reprezentantka. „On vždycky hrál s obrovskou radostí. Nikdy nemusel dřít, talent měl daný od pánbíčka a teď by se na hřišti ještě víc vyžíval, protože rychlá hra byla vždy jeho gusto. Byla by to pro něj radost,“ je přesvědčena manželka.
Narozen: 10. února 1949, Kelč (okr. Vsetín).
Sport: volejbal.
Rodina: manželka Svatava (juniorská reprezentantka ve volejbale a extraligová hráčka Lokomotivy Liberec), syn Marek (1973, juniorský reprezentant ve volejbale, extraligový hráč Ostravy, Opavy, Liberce a nyní Zlína, zahraniční angažmá v Ženevě a Dubaji), syn Radek (1975, extraliga juniorů Dukla Liberec), dcera Veronika (1983, extraliga juniorek TU Liberec a NH Ostrava, nyní vedoucí týmu VK DHL Ostrava).
HRÁČSKÁ KARIÉRA
1965 Kelč,
1966-1971 Vítkovice,
1971-1982 Dukla Liberec,
1982-1988 Itálie (A1 - Falconara, Firenze, Belluno).
Reprezentace: 1968-1969 tým juniorů, 1969-1979 tým mužů - OH (1972 a 1976), MS (1970, 1974 a 1978), ME (1971, 1973, 1975, 1977 a 1979). Největší úspěchy: stříbro na ME 1971, OH: 1972 Mnichov (6. místo) a 1976 Montreal (5. ), MS: 1970 (4.), 1974 (5.) a 1978 (5.). Pětkrát mistr Československa (1968 Vítkovice, 1973, 1976, 1978 a 1979 Dukla Liberec). Vítěz PMEZ (1975 - Dukla Liberec). Vítěz Mistrovství spřátelených armád (1975 - Dukla Liberec).
Individuální ocenění: Nejlepší volejbalista Československa (1975, 1976, 1977). Nejlepší volejbalista Itálie (1984, nejvyšší soutěž A1). Mistr sportu (1977).
TRENÉRSKÁ KARIÉRA 1989-1990: junioři Dukly Liberec, 1990-1992: muži Dukly Liberec (extraliga), 1992-1994: Itálie - junioři Mantovy, muži Verony (A2), 1995-1996: muži Aero Odolena Voda (extraliga), od 1997: Vítkovice, Danzas a DHL Ostrava (extraliga).
Reprezentace: asistent trenéra mužů (1991), trenér juniorů (2001).
Největší úspěchy: 1991: 3. místo (Dukla Liberec). 1996: 3. místo (Aero Odolena Voda). 2006: 1. místo (DHL Ostrava). 2007: postup ze základní skupiny Ligy mistrů (DHL Ostrava). 2008: 2. místo (DHL Ostrava). Český volejbalový trenér roku (2006).
