Francouzský reprezentant Gael Monfils přezdívaný „Pan úžasný“ ale též „Klouzač“ pro svou speciální techniku při skluzech, kterými baví diváky i mimo antuku, se včera jako poslední člen daviscupové výpravy zapojil do tréninku.
V neděli jste ještě hrál na antuce finále v mexickém Acapulku, kde jste podlehl dvakrát 4:6 Španělu Almagrovi. Nekonečný přesun vzal asi hodně sil…
Byla to dlouhá a náročná cesta, ale dnes už se cítím mnohem lépe. Stačil jsem se už i aklimatizovat, mám za sebou i trénink. Postupně se dostávám do pohody. Myslím, že to bude v pořádku.
Nebude přechod na tvrdý povrch, navíc do haly, problémem?
Přechody mezi povrchy jsou vždy nepříjemné, ale já moc času na to, abych si zvykl, nepotřebuji. Dnes jsem poprvé trénoval, osahal si povrch a nebylo to vůbec špatné. Před dvěma týdny jsem navíc hrál na tvrdém povrchu, takže to není až tak velká změna. Cítím se dobře.
Máte hodně silný tým – Simon, Tsonga, Gasquet, zkušený Llodra. Už víte, jestli vůbec nastoupíte?
Uvidíme. Záleží na trenérovi Forgetovi i na tom, jak se budeme cítit individuálně, komu to půjde přímo na kurtu. Všichni jsme připraveni jít a rvát se o postup.
Patří vám deváté místo na světě, přitom je pravděpodobné, že v pátek do dvouher vůbec nezasáhnete. Jak se s tím vyrovnáváte? Jiný by měl při vašem postavení na žebříčku místo v podstatě jisté…
Že nebudu hrát? Žádný problém. Jsem na to připraven. Jsme tady jedna velká rodina, neřešíme, jestli někdo bude jednička, dvojka nebo nenastoupí vůbec. Bojujeme za svou zemi, za francouzskou vlajku. To vše jako jeden tým. Pokud se do hry nedostanu, budu klukům fandit aspoň z lavičky.
Co si myslíte o českých hráčích? Před tréninkem jste se nadšeně zdravili, podali si ruce a prohodili pár slov…
Český výběr to je družina výborných hráčů. Radek (Radek Štěpánek – pozn. red.) má nyní skvělou formu, Tomáš (Tomáš Berdych – pozn. red.) je vždy kvalitní, točí se už delší dobu kolem světové dvacítky. Nesmím zapomenout ani na Lukáše Dlouhého. Tým máte silný a my to respektujeme. Věřím, že před vyprodanou halou bude k vidění výborný tenis.
Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století porážela čtveřice francouzských mušketýrů – Cochet, Lacoste, Borotra a Brugnon – každého, kdo se jim připletl do cesty. Získali společně šest daviscupových titulů. Mladé generaci tenistů, do které patříte i vy, se přezdívá „Noví mušketýři“. To je jistě příjemné…
Ano, povídá se to. Ale ještě nejsme zdaleka tak daleko, spíše na samém začátku. Oni mají za sebou hvězdnou kariéru, my se teprve začínáme snažit dokázat to, co se povedlo jim. Rádi bychom byli jednou stejně úspěšní, ale k tomu vede ještě dlouhá a náročná cesta.
Hrát vrcholově tenis, znamená jezdit z místa na místo. Navíc nezbývá příliš volného času. Co děláte, když se vám podaří vypadnout z toho neustále se točícího kolotoče?
Abych pravdu řekl, strašně rád hraji basketbal a to s kluky, kteří tenis nehrají. Je to můj největší koníček. Moc fandím v NBA Detroitu Pistons. Nejoblíbenějším hráčem je Carmelo Anthony. Odpočívám u poslechu hudby, mým favoritem je R&B.
