Vítězství znamenalo zisk mistrovského titulu. Pohár pro tuzemského šampiona zvedl český reprezentant nad hlavu společně se svými spoluhráči po osmileté nadvládě pražského týmu.

Získal jste čtvrtý titul v kariéře, navíc velkou měrou přispěl k přerušení osm let trvající nadvlády Střešovic. To je famózní závěr sezony…

Těžko popsal tuhle chvíli. Na to člověk dře roky. Je za tím tolik věcí, které se těžko popisují. Člověk, který to nezažije, nemůže vědět, co to znamená. Jsem úplně nadšený. Z diváků, atmosféry. Hrála se naprosto vyrovnaná partie s úžasným zakončením. Hodně se to blíží pohádce.

Komu byste věnoval vítězný gól?

Napadá mě pouze jeden celek – naši diváci, kteří nás podporovali od začátku až do konce. Vyjížděli v hojném počtu i ven. Byli kouzelní.

Po jaké době jste se vrátil do útoku?

Nevzpomínám si. Asi proto, že mi nedělá problém hrát vpředu. Je mi to úplně jedno. Já se cítím jako ryba ve vodě na každém postu. Záleží vždy na taktice.

Měl jste problémy s bolavým kolenem. Pomohl přesun z obránce na útočníka?

To zrovna ne. Vpředu člověk naběhá více než na beku. S Radkem (Radek Mrázek je trenérem Vítkovic – pozn. red.) jsme věřili, že bych mohl v tom klíčovém momentu rozhodnout.

Dvakrát jste vedli, soupeř vždy srovnal. Byly to asi pořádné nervy…

Ta série byla naprosto vyrovnaná. V Praze dokázal Tatran zápas otočit, taky jsme tam vedli. Urvali to nakonec v nájezdech a prodloužili sérii. V posledním duelu tam byly momenty, kdy jsme na chvíli vypnuli, a oni nás hned potrestali. O to víc si vážím, že jsme to zvládli. Rozhodlo srdce.

Šest minut před koncem jste šli při vedení 5:4 do oslabení. Tam byla pro Pražany poslední šance na obrat.

Souhlasím. To byl klíčový okamžik utkání. Soupeř si na početní výhodu hodně věřil. Naštěstí jsme to dokázali ubránit.

Hostující gólman Kafka po utkání říkal, že vyhrál šťastnější tým. Co o tom soudíte?

Ten výrok bych určitě vyvrátil. Nezaujatý divák, který viděl celou finálovou sérii, si musel všimnout, že jsme na tom byli herně lépe. Soupeř spoléhal na zkušenosti. Využívali chvilkové nepozornosti našeho týmu. Konkrétně divokého mládí, které se ještě neumí koncentrovat na každé střídaní.

Pochroumané koleno vás jistě trápilo. Jak moc?

Bolelo to hodně, ale měl jsem prášky proti bolesti. Dalo se to zvládnout. Na konci už jsem však nebyl schopen jít na dvě tři střídání. Domluvili jsme se, že to tam za mě půjde odběhat někdo jiný.

Jaký je vůbec váš současný zdravotní stav?

Je to smutnější věc. Vypadá to na artrózu druhého až třetího stupně, což není vůbec dobrá zpráva. Budu to s doktory řešit, jak dát zase koleno dohromady. Před posledním finále jsem četl, že Šmicer řešil chrupavku v Belgii, takže se budu pídit po nějaké možnosti, abych si ještě prodloužil kariéru. Už jsem toho odehrál a zažil mnoho. Pokud by to mělo odnést zdraví a já dostal endoprotézu, tak bych to hodně zvažoval. Už jsem dozrál do věku, že bych byl schopný pověsit hokejku na hřebík.