Rukama mu prošly během jeho života tisíce raket, pravidelně se objevuje na mnoha turnajích včetně těch grandslamových, ale tenisem se neživí.

Ostravák Richard Šodek si vydělává na živobytí jako vyplétač tenisových raket. „Kdo dělá takovou práci, musí se odmalička točit kolem sportu, prostě vyrůstat v okruhu lidí, kteří rádi sportují. Já jsem původně vystudoval gastronomickou školu, až po revoluci jsem začal vyplétat,“ říká Richard Šodek, elitní český vyplétač, který se této činnosti věnuje více než patnáct let.

Kromě větších akcí v tuzemsku, jako je probíhající Davis Cup nebo Fed Cup, jezdí také po turnajích. Největší dřina je však pravidelně na grandslamovém Rolland Garros a Wimbledonu. „Letos je to pro mě čtvrtá větší akce. Na Wimbledon jsem se tentokrát nedostal, protože Davis Cup byl na programu hned po jeho skončení,“ vysvětluje Šodek. „Mám ještě tady v Ostravě obchod se servisem, takže to mám dost našlapané, ale v Paříži jsem byl,“ říká Šodek.

A jak to vůbec v Paříži chodí? „Nejnáročnější je vždycky hned samotný úvod turnaje, první dny, kdy musíte vyplést rakety velkému počtu hráčů. Postupně té práce ubývá, přece jen hráči vypadávají.“

To, že by se během turnaje nudil, rozhodně nehrozí. „Nejvíce mi prošlo rukama pětatřicet raket za noc. Vyplést jednu raketu trvá něco přes deset minut, do patnácti musí být hotová, aby se to stihlo. Tak si to spočítejte,“ směje se Šodek, který spolupracuje hlavně s jednadvacátým hráčem světa, českým daviscupovým reprezentantem Radkem Štěpánkem. „S tím mám dohodu, jinak přistupuji k hráčům individuálně. Nasmlouvám si určitý počet tenistů, kterým se pak věnuji,“ přibližuje Šodek.

Tvrdost výpletu, poměr mezi strunami či různé kombinace materiálů ovlivňují razanci úderů, rychlost nebo rotaci. Napětí strun si určují samotní hráči. Na jednu raketu spotřebuje přibližně jedenáct metrů výpletu. „Co si pamatuji, tak nejtvrdší výplet jsem dělal Rakušanovi Thomasi Musterovi, ten si nahlásil osmatřicet kilo, což už je taková deska. Naopak jeho krajan a deblový specialista Julian Knowle chtěl vyplést jen na šestnáct kilogramů.“

Bez podpory svých blízkých by se taková práce podle Šodka nedala dělat. „Rodina mi pomáhá, v tom, co dělám, mě moc podporuje. Přítelkyně Lucka je mi obrovskou oporou. Nebýt zázemí, které mi vytváří, nešlo by to dělat,“ přiznává Šodek, který si při vyplétání rád poslechne hudbu.

„Jsem rockověji založený, ale mám rád i vážnou hudbu. Většinou mi ale hraje ten rock,“ podotýká. „Jak odpočívám mimo práci? Relaxuji tak, že hraji s devítiletou dcerou tenis. To mě hodně chytlo,“ dodává Šodek.