I na něm je ale vidět, že tento sport bojuje o přízeň diváků a sponzorů. „Chtělo by to udělat pořádný úspěch, to je jasné. Bez něj se nikam neposuneme. Pokud by se nám podařilo právě doma urvat medaili, našemu sportu by to určitě pomohlo,“ tvrdí rodačka z nedalekého Havířova.

Dobře ví, o čem mluví.

V loňském roce ženské družstvo se Štrbíkovou v sestavě vybojovalo ve Stuttgartu na ME bronzové medaile, což byl vůbec první cenný kov od rozdělení federace. „A v novinách se o tom skoro nepsalo. Snad někde na internetu byla nějaká zmínka, ale jinak nic. Já si nestěžuji, ale pouze říkám, jako to dneska se stolním tenisem je.“

Důvodů je podle ní více. „Lidé se dneska raději dívají na golf, protože se tam hraje o miliony. Já nechci shazovat ostatní sporty, ale stolní tenis doplácí na to, že se v něm netočí takové finance jako ve fotbale, hokeji a tenise. Proto není tak zajímavý pro média ani diváky,“ míní aktuálně pětatřicátá žena evropského žebříčku.

Problém vidí i v úrovni české ligy. „Všichni odcházejí za lepším do ciziny. Jen si vezměte, jaké kluby dneska hraji ligu,“ pokrčí rameny Štrbíková. „Nemá cenu si nic nalhávat, bez špičkových českých hráčů nové sponzory k stolnímu tenisu nepřitáhneme. Snad sportu pomůže právě probíhající šampionát,“ věří Štrbíková, která v nové sezoně bude hájit barvy polského mistra Sorbet Tarnobrzeg.

Nemá ale iluze, že by právě evropský šampionát v Ostravě byl pro stolní tenis v Česku nějakým milníkem. Přitáhnout děti ke stolu bude podle ní stále složitější. „Je to dáno i dobou, to je jasné. Děti jsou drzejší a rozmazlenější. Rodiče za nimi často stojí a nechtějí vidět jejich chyby. Hledají vinu všude jinde než u dětí samotných. A to je taky špatně. Když jsem jako mladá dělala blbiny, tak jsem dostala od táty zleva a zprava (směje se). Když tam nebyl, tak to za něj vyřídil trenér. Dneska už to chodí jinak,“ pousmála se vítězka juniorského TOP 12 z roku 1997.

Jako dlouholetá úspěšná reprezentantka ale na stolní tenis nikdy nenechá dopustit. „Je to stejně nejkrásnější sport na světě. To je bez debat,“ zajiskří se jí v očích a zaujatě pokračuje. „Potřebujete v něm skloubit hned několik věcí na jednou. Hrát stolní tenis je jako běžet sprint na sto metrů, musíte mít švih jako golfista a k tomu hlavu jako špičkový šachista. Ta hlava je přitom ze všeho nejdůležitější, protože bez ní nevyhrajete zápas. Po změně pravidel, kdy se hraje jen do jedenácti, se celá špička ještě více vyrovnala. A často rozhodují detaily,“ poznamenala Štrbíková.

Dávno se už smířila s tím, jak její sport bere široká sportovní veřejnost. „My máme smůlu v tom, že ping pongu všichni rozumí a každý ho hrál v družině, na táboře nebo v hospodě,“ řekla Šrbíková, která má za sebou hodně kuriózních zápasů. „Stalo se mi to snad milionkrát, že mě někdo v hospodě poznal a chtěl si se mnou zahrát. Je to hlavně pro chlapy výzva, porazit účastnici olympiády,“ usmála se Štrbíková.

Nejčastěji v těchto zápasech hraje s krabičkou cigaret. „Ale vždycky s plnou, protože když v ní pár cigaret chybí, tak už to bývá problém,“ podotýká Štrbíková, která má podle očekávání v těchto exhibicích kladnou bilanci. „Bohužel to neumím jako Robert Redford a Paul Newman ve filmu Podraz, kdy nejprve vždycky soupeře nalákali a pak ho obrali. To je škoda,“ říká pobaveně. „Je jasné, že pokud bych hrála normálně, tak mi nikdy nevrátí ani podání. Já si s nimi vždycky zapinkám, aby je to i trochu bavilo. Ale nikdy neprohrávám, to si hlídám.“