I proto se koncem září vrátila do Austrálie, kde letos na jaře už tři měsíce trénovala. „Věřím tomu, že mi tato změna pomůže. Vidím, že Austrálie má na mě pozitivní vliv nejen co se týká plavecké stránky, ale také psychické. Cítím se tady dobře,“ prozradila čtyřiadvacetiletá česká reprezentantka z KPS Ostrava.

Poprvé jste se připravovala v Gold Coast pod vedením Deana Pugha, tentokrát jste si ale vybrala klub USC Spartans s koučem Chrisem Mooneyem. Co vás vedlo ke změně?

Na jaře jsem byla v malém klubu, kde sice plavala olympionička Keryn McMaster, ale ostatní byly převážně děti. Nyní se připravuji v high performance centre, kde jsou kromě tří medailistů z loňské olympiády i další výborní plavci. Skupina má asi dvanáct členů, takže se mi splnil sen – trénuji v Austrálii se špičkovým týmem.

V čem je největší rozdíl mezi tréninkem v Česku a Austrálii?

Kromě toho, že celý rok plaveme venku? (směje se) Ale vážně, to sluníčko při ranním tréninku je super. V týmu se pracuje víc na závodní rychlosti. Dvakrát až třikrát týdně plaveme hlavní sérii v tréninku v závodních plavkách, natáčí nás při tom a snažíme se dosáhnout časů blížících se osobním rekordům.

Také máme třikrát týdně před ranním tréninkem třicetiminutový spinning a po tréninku ve vodě hodinu v posilovně. Což je asi pět hodin suché přípravy týdně, k tomu osmnáct hodin ve vodě, tolik jsem nikdy neměla. Ale tento systém se mi líbí, je to něco nového a neokoukaného.

Za sebou máte dva starty na mistrovství Austrálie v krátkém bazénu o víkendu v Adelaide. Jak hodnotíte své výkony?

V polohovce na 400 metrů jsem získala bronz, navíc s časem 4:33,85 minuty, který patří do mé TOP 10. Porazila mě pouze Blair Evans a mistryně světa Emily Seebohm. Na poloviční trati jsem skončila pátá s časem 2:11,01, což také není špatný výsledek.

Na šampionát jsme se přitom nijak nepřipravovali, plavali jsme ho jako součást tréninku, takže jsem moc spokojená.

Zúčastnila jste se také slavnostního vyhlášení nejlepších australských plavců. Byl to zážitek i pro čtyřnásobnou vítězku české ankety?

Určitě. Šla jsem jako doprovod Taylor McKeown a moc jsem si to užila. Všichni byli krásně oblečení a celková atmosféra byla fajn. Líbily se mi proslovy, které měli různí představitelé australského plavání i ocenění ve všech vyhlašovaných kategoriích. A závodníci si například volili svého Plavce roku, který je inspiruje.

Máte před sebou ještě nějaké závody?

Sezona v krátkém bazénu skončila a my pokračujeme v tréninku. V prosinci nás čeká mistrovství Queenslandu v Brisbane, to už bude v dlouhém bazénu. A v lednu závody v Melbourne a Sydney, možná pojedu i na Japan Open do Tokia, ale to se rozhodnu podle financí. Vše směřuje k závodům na začátku března v Gold Coast. Ty budou asi také poslední tady.

Osmiměsíční příprava v zahraničí musí stát hodně peněz.

Ano, je to finančně náročně. Naštěstí mi věří Vysokoškolské sportovní centrum v Praze a snaží se mi pomoci, kde to jde. Taky doufám v podporu svého rodného Moravskoslezského kraje.

Návrat domů plánujete až na přelom května a června 2018. Jak zvládáte odloučení od rodiny a kamarádů?

To víte, že je mi smutno. Nechala jsem doma přítele, mamku a ségry, tátu, který se zotavuje po operaci, babičku s dědou… Naštěstí existují chytré telefony a my se můžeme vidět téměř kdykoliv. Jen ten devítihodinový posun je občas těžko zvladatelný. Věřím ale, že mě přijedou navštívit.