Fantastický výkon předvedl v úvodním zápase Poháru vítězů pohárů osmnáctiletý nadhazovač Arrows Ondřej Hon.

Baseballista, který dosud sbíral zkušenosti vesměs jen v druhé tuzemské lize, udržel na uzdě jeden z nejlepších evropských celků. Pět směn dokázali baseballisté Arrows Ostrava držet krok s jedním z nejlepších celků Evropy, s holandskou Konicou Minoltou Pioniers.

Po pěti směnách senzačně vedli 2:1, když za fantastickým vedením stál jeden z nejmladších a nejméně zkušených borců Arrows, teprve osmnáctiletý Ondřej Hon.

„Cítil jsem se docela dobře. Myslím si, že se svým výkonem můžu být spokojený. Přesto bych tam našel určité rezervy,“ usmál se skromně mladý baseballista.

Hon odcházel z kopce po pěti směnách jako hrdina. Domácí profesionálové začínali být z průběhu zápasu už malinko nervózní. „Pořád jsem čekal, kdy se do mě pořádně obují a kdy začnou pálit. A šla jedna směna za druhou a pořád nic,“ divil se Hon.

Původně měla proti Holanďanům nastoupit na nadhozu dvojka týmu, Jan Řeháček. Toho ale chtěli trenéři ušetřit na důležitější zápasy. Přednost tak dostali ostravští teenageři. Na kopci se postupně vystřídali Hon, teprve patnáctiletý Vojtěch Jurdzin, Ondřej Vašíček a David Koláček.

„Chtěli jsme je vyzkoušet proti silnému soupeři, což si v extralize nemůžeme dovolit. Jsem rád, že se chytil aspoň Ondra Hon. Tímto výkonem mu obrovským způsobem naroste sebevědomí. A psychika dělá v baseballu strašně moc,“ pochvaluje si trenér nadhazovačů David Fiala, který po utkání Hona zařadil mezi pětici elitních nadhazovačů celku.

„Ondra prokázal své kvality. Kdyby vydržel jednu dvě směny, mohlo by se to považovat za náhodu. On ale trápil domácí polovinu zápasu. Teď s ním můžeme počítat do dalších těžkých mačů,“ dodal Fiala.

Hon nakonec opustil nadhazovačský kopec v páté směně. A poté nastalo peklo. V šesté směně domácí zaznamenali celkem šest doběhů, v sedmé pak dalších sedm. Zápas tak nakonec skončil rozdílem 14:2 pro Pionýry.

„Ještě jsem se cítil dobře, a kdyby mě trenéři nestáhli, mohl jsem ještě jednu dvě směny odházet. Bolelo mě sice trochu rameno, nebylo to ale nic vážného,“ tvrdí Hon.

„Ondra zaházel excelentně. Viděl jsem na něm ale určitou únavu, soupeři jej začínali čím dál častěji kontaktovat. Bál jsem se, aby jej Holanďané nerozstříleli. Chtěli jsme, aby odcházel z kopce se vztyčenou hlavou jako vítěz. Škoda jen, že se nechytili další kluci. Mohlo to být ještě mnohem zajímavější,“ posteskl si Fiala.