Zahrál si proti reprezentantům tří zemí, z nichž dva mají medailiz olympiády v Riu 2016. „Na to se nezapomíná, je to skvělý zážitek,“ přiznal 201 centimetrů vysoký blokař Ostravy. 

Pro svůj tým, který po prohře 1:3 v evropské soutěži skončil, vybojoval 11 bodů a byl vyhlášen nejlepším domácím hráčem. V týmu hostů stejnou cenu získal německý smečař Denys Kaliberda. „Tahle individuální ocenění nemám moc rád, bez kluků bych to nikdy neuhrál. Párkrát jsem zablokoval, ale to se mohlo podařit každému,“ skromně řekl Sedláček.

Zablokoval jste Kaliberdu i Kubánce Estradu. Takových skalpů si určitě ceníte. 
Postupně je sbírám z reprezentace, a teď i z Ostravy. (směje se) Mám z nich velkou radost, ale neměl jsem to jako cíl. Chtěl jsem zahrát co nejlepší zápas a dělal pro to vše, co jsem mohl.

Nemrzí vás, že největší hvězda, italský univerzál Ivan Zajcev, se rozcvičila, ale do zápasu nezasáhla? 
Je to škoda, na něho jsem se těšil. Ale nevadí, asi si musel odpočinout a třeba to vyjde někdy jindy.

Ve třetím setu jste porazili Modenu 25:23. Jaký to byl pocit?
Cítil jsem se, jako kdybychom vyhráli zápas v extralize třeba s Českými Budějovicemi 3:0. Neznám nikoho, kdo by čekal, že bychom mohli uhrát aspoň set. Měl jsem z toho obrovskou radost.

Jenže čtvrtý jste pak prohráli 9:25…
Ten mě mrzí. Po tom, co jsme zahráli, jsme si to nezasloužili. Je to jako v extralize – když se zasekneme na začátku, táhne se to potom s námi dál. Neumíme to ze sebe setřepat a zahodit za hlavu. Bojujeme s tím už dlouho, ale zatím nám to stále nejde. A tak to bylo i proti Modeně. Ale soupeř asi taky dostal za uši, že s námi prohrál set. 

Prohráli jste obě osmifinále (0:3, 1:3). Může to být i přesto motivace do extraligy?
To určitě je. Dokázali jsme si, že umíme hrát dobrý volejbal proti komukoliv, protože Modena je jeden z nejlepších týmů na světě. Myslím si, že když budeme hrát tak, jako ve třetím setu, můžeme uhrát dobrý výsledek s kýmkoliv.

Na zápas přišlo přes tisíc fanoušků. Co říkáte na atmosféru?
To jsem tady ještě nezažil. Úžasný pocit, neviděl jsem jediné prázdné místo. Docházel jsem teprve do šatny a lidi už si je v hale zabírali. Měl jsem z toho strašnou radost, ale trošku jsem byl i nervózní.

Proč jste byl nervózní? Vždyť první utkání v Itálii sledovalo přes čtyři tisíce diváků.
Ale tohle jsou naši fanoušci, takže je nechcete zklamat. Jeli takovou dálku odevšad podívat se na Modenu, a kdyby všechny sety dopadly jako ten poslední, to by mě moc mrzelo. Byla to fakt paráda, hnali nás dopředu.