„Bylo to výborné angažmá, skvělá škola,“ vzpomíná Patrik Smažák. Bývalý rozehrávač začal v letošní sezoně spolupracovat s Opavou znovu, jedenkrát týdně vede tréninky prvního týmu. Jinak ale pracuje jako šéftrenér v ostravských Snakes. Jeho trenérskýma rukama prošli téměř všichni současní hráči Opavy.

Hlásíte návrat na místo činu?

Nebral bych to jako návrat. Jsem spíše rád, že Petr Czudek mě požádal, abych mu trošičku pomohl. Je to pro mě i výzva, že mohu nakouknout do nejvyššího basketbalu. Pamatuji si ještě na působení ve staré hale na Mařádkově jako hráč. Můj vztah k Opavě je od té doby vřelý a rád tady jezdím a klukům fandím.

Pojďme trochu zapátrat v paměti. Vy jste v Opavě ale dlouho nehrával…

Necelé dva roky. Potom jsem byl vyměněn do Kroměříže.

Jaké jsou vzpomínky na angažmá v Opavě?

Velmi pěkné. Bylo mi dvacet let, do Opavy jsem se dostal díky trenéru Kozákovi a Petru Czudkovi. Líbí se mi město, mám tady hodně přátel, hlavně je to osobnost Petra Czudka.

Nemrzí vás, že jste hrál v Opavě, která sbírala tituly, nicméně v sezoně, kdy jste tady byl, urvala jen třetí místo?

Ale vyhráli jsme Český pohár. Medaile jsou hezké, ale mám vzpomínky, které mi nikdo nevezme. Je mi čtyřicet let, mám na co vzpomínat. V Opavě to bylo i o fantastických divácích. Hala na Mařádkově měla své kouzlo.

Nakonec se z vás stal kantor ve škole…

Už během hráčské kariéry jsem vystudoval vysokoškolská studia na pedagogické fakultě, obor tělesná a technická výchova. Ve třiceti jsem začal učit na základní škole v Ostravě, na Provaznické, kde jsem byl řadový učitel. Vyučoval jsem tělesnou výchovu a fyziku, vedle toho jsem trénoval ve Snakes malé děti, nakonec jsem se dostal až k juniorům, které mám dodneška. Před čtyřmi lety jsem dostal nabídku od pana Veselého, abych šel dělat zástupce ředitele na Základní školu Generála Píky, kde jsem působil jako žák ve sportovních třídách. Loni jsem si jednoho dne sedl a řekl jsem si, že už to tak dál nejde, protože jsem v šest hodin ráno vypadl do práce, kde jsem byl do tří. Doma jsem si dal kafe a valil na halu, kde jsem byl až do večera.

A v současné době to máte jak?

Nyní jsem zaměstnancem sportovního gymnázia jako trenér. Starám se o kluky, o jejich sportovní činnost v rámci školy. V klubu hlídáme, aby kluci řádně studovali a posouvali se v kariéře dál.

Nechybí vám každodenní práce učitele?

Abych pravdu řekl, tak chybí, protože rád učím. Nějaké nabídky jsem měl, třeba abych na sportovním gymplu pomohl učit. Ale to zatím nechávám otevřené.

Nabízí se otázka směrem k vám, jako ostravskému odchovanci. Proč končí hodně z vás v Opavě a Nová huť staví už léta tým z cizinců?

Je to nejčastější otázka, kterou dostávám. Upřímně, ze začátku mě to trošku vytáčelo a hrozně mrzelo. Jsem odchovanec Nové huti, nikdy se za to nebudu stydět. Mám obrovský respekt k této basketbalové značce. Za mé hráčské éry se tam výborně pracovalo s mládeží. Tím bych chtěl vyzdvihnout práci Jaroslava Prokše, je to ikona mládežnického basketbalu v Ostravě.

Pojďme k jádru otázky. V čem to je?

Říká se mi to nelehce, ale to je život. Klub jde filozofií zahraničních hráčů, je to jeho volba. Nechci poukazovat na to, že to dělají špatně. Osobně jsem rád, že jsme našli cestu do Opavy, kluci, kteří končí v juniorském věku, mají možnost si vybrat. Ti, co na to mají, co se chtějí tím dál zabývat a živit. Sami kluci poznali, že Opava je pro ně tou nejlepší volbou. Chci tímto poděkovat Petru Czudkovi za to, že hráči, kteří v Snakes dobře pracují v juniorech, mají možnost posunout se dál. A třeba i výše, než je Opava, ať už to ukázali v šestnácti letech, jako například Honza Veselý nebo Radek Kouřil.