Postoupili jste mezi elitu, ale proti nejlepším si v příští sezoně nezahrajete. Pokud se prosadíte do výběru „dvacítek“, čeká vás stejný úkol, protože ten pro změnu spadl…

Evropa dvacetiletých je ještě daleko. Když se mi podaří dostat do výběru, určitě se s kluky budeme snažit zopakovat letošní rok a postoupit zase zpět mezi nejlepší. Bude to ale opět těžké, řekl bych, že těžší.

Jaké byly oslavy? Užili jste si to pořádně?

Byli jsme neskutečně šťastní, že se nám to podařilo. Po finálovém utkání jsme samozřejmě nějakou oslavičku měli, to nadšení bylo velké, ale nešlo o nic velkého. Všichni jsme byli totiž unavení a pospíchali domů za rodinou.

Ve skupině jste prohráli s Finy o deset bodů, abyste je ve finále převálcovali o třicet. To je obrovský rozdíl. Co se stalo?

První zápas s Finy jsme nehráli vůbec dobře, jim navíc vyšlo úplně všechno, na co sáhli. Chytili se střelbou za tři body a najednou jich bylo plné hřiště. Ve finále z nich už bylo cítit, že mají splněno. Do divize A totiž postupují oba finalisté, nejen vítěz. Pro ně to byl obrovský úspěch, ještě větší než pro nás. K poslednímu utkání jsme přistoupili s jasným cílem, zvítězit. A to se povedlo.

Jistě vám gratuloval i bratr Petr, který byl dlouhá léta oporou Ostravy a nyní hájí barvy Pardubic…

Různým komentářům jsem se pochopitelně nevyhnul. Pochválil mě a pogratuloval mi, ale taky si rýpnul, jelikož jsem měl dost ztrát.

A toho, že jste střílel s fantastickou úspěšností 75 procent za dva body, si předpokládám vůbec nevšiml…

Taky si myslím, že je to pěkné číslo. Já si ale – stejně jako brácha – všiml hlavně toho strašného množství ztrát (v průměru dvě ztráty na zápas – pozn. aut.). Byly tam i další nedostatky v mé hře. Pořád je co zlepšovat.

Klíčový semifinálový zápas s Černou Horou, ve kterém šlo o postup, to byl doslova thriller. Do poslední čtvrtiny jsme šli se ztrátou sedmi bodů. Jak se vám to utkání ještě povedlo otočit?

Černohorci byli skoro celý zápas nad námi, my jsme ale přišli v závěru se zónovou obranou, začali dotahovat a ve vyrovnané koncovce jsme měli o trošičku více štěstí.

Nedávno jste přestoupil do Prostějova, to pro vás musí být velká výzva…

Prostějov je pro mě určitě velká šance dostat se do mužského basketbalu, budu se snažit ji využít.

Jste ale odchovancem ostravské košíkové. Oslovili vás z Nové huti?

Já moc chtěl zůstat v Ostravě, ale bohužel tam o mě nejevili žádný zájem, proto jsem musel zvolit angažmá mimo domov. Měl jsem více nabídek, ale ze všech nejvíc se mi líbila ta z Prostějova. Doufám, že je to cesta správným směrem.

Už jste se bavil s koučem o vaší pozici v týmu? Konkurence je obrovská…

Nejsem naivní. Pozice bude stejná jako u každého mladého hráče v lize. Budu vyčkávat na šanci, a když ji dostanu, snad ji využiji.