Bez těchto lidí, jejich zápalu, zkušeností a hlavně finančních prostředků by fotbal v Česku asi už dávno zanikl. Proč vlastně úspěšný podnikatel ve stavebnictví a v realitách Alan Jančík majetkově vstoupil do fotbalového prostředí a jaké má s třetiligovým klubem FC Hlučín vůbec plány?

Kolik času vám práce pro fotbalový klub Hlučína denně zabere?

Tak tři hodiny denně…

Vážně?

Ne (směje se). Raději napište čtyři, někdy to je i více. Ale ono to není podstatné.

Nemáte strach, že vás fotbalové prostředí pohltí a přestanete se věnovat byznysu? Mnoha úspěšným podnikatelům se stalo, že jim láska k fotbalu, jak se říká, zlomila vaz.

Stát se to nesmí. Věřím v sebereflexi i tomu, že by mě na to moji blízcí upozornili. Dobře vím, že fotbalu jsem mnohem platnější v podnikatelském prostředí, kde mohu lépe zajistit peníze pro klub. Za žádného fotbalového odborníka nebo experta se nepovažuji. Jinak ale i já znám pár lidí, které fotbal úplně pohltil. Je to doopravdy a doslova maras, co fotbal dokáže s lidmi udělat.

Už jste se ve fotbalových kruzích zorientoval?

Nezapomeňte, že Hlučín není Sparta. Ale fotbalové prostředí je hodně specifické. Pohybuje se v něm celá řada lidí, o kterých vlastně ani nevíte, co přesně dělají. Nikdo nikomu nevěří, to je asi největší rozdíl proti podnikání. V něm pokud nedodržíte dohody, tak už s vámi příště nikdo nebude jednat. Ve fotbale je běžné, že bez neprůstřelné smlouvy máte ve sporech velké problémy. To ostatně poznávám nyní na vlastní kůži.

Co vás nejvíce během práce ve fotbale překvapilo?

Že většina lidí nosí boty do špičky (směje se). Ne, teď vážně, a nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně. Ale občas sedím na jednání, kde manažer přehazuje desítky milionů korun ze strany na stranu a tváří se, jako kdyby o všem rozhodoval. Když ty částky srovnám se svým podnikáním, tak se musím vždycky na zpáteční cestě v autě smát. Ale to je prostě fotbal.

Sám jste fotbal hrával, jaký jste byl vlastně fotbalista?

Nic extra to nebylo. Ale fotbal jsem měl a ještě pořád mám hodně rád. To je důležité. Začínal jsem v Lokomotivě Ostrava a pak jsem přestoupil do Markvartovic, kam jsem se přestěhoval. Nejvýše jsem hrál I.A třídu, to byl pro mě strop. Strašně mě to ale bavilo. Po zápase jsme si dali se spoluhráči pivíčko, gulášek. Prostě víkendová fotbalová klasika. Ale nemyslete si, i my zápasy strašně prožívali. Když si vzpomenu na to, jak jsme v zimě nebo dešti trénovali na škváře, na trénincích se mydlili, tak bych to dneska některým mladým klukům přál zažít.

Fotbal hraje i váš syn, kvůli kterému jste se vlastně do Hlučína dostal.

Je to tak. Mladý hrál v Ludgeřovicích a po zkoušce v Baníku se dostal oklikou do Hlučína. Jako správný táta jsem poctivě chodil na všechny zápasy a tam jsem se seznámil s tehdejším majitelem klubu Lumírem Kotem. Ten měl zdravotní problémy, kvůli kterým se Hlučín dostal do ekonomických problémů, a vážně hrozilo, že skončí v insolvenci. To mi přišlo strašně líto, že by dlouholetá a na hlučínské poměry i systematická práce s mládeží vyšuměla doztracena a kluci by se rozutekli kdoví kam. Proto jsme se s kamarádem Milanem Hudeczekem dohodli na koupi akciového podílu od Lumíra Kota.

Jaké plány vůbec s Hlučínem máte?

V první řadě musíme splatit dluhy, se kterými jsem klub převzali. I když se částka systematicky snižuje, stále nějaké zůstávají. Je jasné, že bychom rádi nastolili v klubu rovnoměrné financování, aby byl klub soběstačný. To nám bude ještě nějaký čas trvat, ale tyhle ambice máme.

A sportovní plány?

Ty jsou jasné. Když to řeknu na rovinu, tak my přesně víme, kam patříme a s kým se můžeme a nemůžeme rovnat. To ale neznamená, že bychom se před některými kluby třásli. Pro nás je důležité, aby v Hlučíně pořád fungovala mládež, to je základ a vlastně priorita klubu. Máme velkou radost z toho, že někteří naši odchovanci už hrají pravidelně ligu a jeden z nich už působí i v zahraničí. To je vizitka, jak fotbal děláme.

Můžete časem konkurovat Baníku, Opavě nebo Karviné?

Bylo by to krásné, ale už vzhledem k tomu, jak je Hlučín velký, tak to prakticky nejde. Ale dovolím si tvrdit, že můžeme hráče pro Baník nadále vychovávat. Naším cílem prostě je, aby Hlučín byl na vrcholu pyramidy prajzského fotbalu. Lumír Kot pyramidu s lidmi, z nichž mnozí v Hlučíně stále působí, vymysleli a funguje výborně dodnes. Na Prajzské navíc i malé obce dávají do mládežnického fotbalu stále více peněz, takže řada klubů z okolí nemá jen žákovské celky, ale taky benjamínky. To je v celé pyramidě zásadní.

Třetiligový celek neřešíte?

Určitě jo, ale zase se budu opakovat, že sami víme, kam patříme. Třetí liga je pro Hlučín v této době ideální soutěží. Důležité doopravdy je, aby fungovala mládež a seniorský celek hrál soutěž, na kterou momentálně máme a ve které nyní jsme.

Nyní se proslýchá o zrušení druhé fotbalové ligy, kterou by měly nahradit dvě skupiny (Čechy, Morava).

Taky jsem něco zaslechl. Pokud by moravská druholigová skupina vznikla, určitě bychom ji chtěli hrát. Podmínkou by ale bylo, aby se jednalo o poloprofesionální soutěž. Máme nádherný stadion, kterému by tato soutěž slušela, a strach bych neměl ani se složením kádru.

V kuloárech se už delší čas spekuluje o částkách, které by měl brzy Hlučín inkasovat od Baníku Ostrava za přestupy odchovanců Stronatiho a v nejbližších měsících i brankáře Pavlenky…

Tuto věc bych po poradě s právníky prozatím nerad komentoval (zamyslí se). Bavme se raději o fotbale. Peníze a procenta z prodeje našich odchovanců jsou fajn, ale hlavní pro nás je, že děti na prajzské hrají fotbal.

Jak vyhlížíte start jarní sezony?

Ligový dorost už hraje, ale těším se samozřejmě i na začátek třetí ligy nebo start dalších mládežnických soutěží. Kvůli tomu přece fotbal v Hlučíně všichni děláme.

FC Hlučín.

Alan Jančík: Chceme být stále na vrcholu pyramidy prajzského fotbalu

Hlučín – Velkou a upřímnou radost z únorového prodeje stopera ostravského Baníku Patrizia Stronatiho do Austrie Vídeň měli právě v Hlučíně.

A to hlavně proto, že člen reprezentační jedenadvacítky v Hlučíně vyrostl. „Pro celý klub to byla historická událost. Všem lidem, kteří pro fotbal v Hlučíně pracují nebo pracovali, musel jeho přestup udělat radost. Žáci a dorostenci se o přestupu pořád baví, mají ho nyní jako svůj velký vzor, který makal a dočkal se vysněného zahraničního angažmá," uvedl jeden z majitelů Hlučína Alan Jančík.

Stronati navíc není jediným odchovancem Hlučína v kádru Baníku, na kterém bude třetiligový klub v případě dalšího přestupu finančně profitovat. Hlučín má totiž podle informací Deníku v transferových smlouvách talentovaných fotbalistů (přestup do vyšší soutěže) vždy zakotvenou klauzuli o procentuálním podílu z dalšího přestupu. Jedná se o Patrizia Stronatiho, brankáře Jiřího Pavlenku nebo záložníka Václava Mozola. Ten v zimě přestoupil z Frýdku-Místku do ligových Teplic. Tento model je podle Jančíka prospěšný pro obě strany a dá se klidně aplikovat plošně i v jiných klubech, které se mohou pyšnit dobrou prací s mládeži. „My se ostatně stejně chováme k okolním klubům, z nichž bereme talentované kluky do Hlučína. Když se uchytí, jejich mateřský klub má jasně daný procentuální podíl z dalšího přestupu. Bez toho bychom nemohli budovat klub, který by měl být vrcholem pyramidy prajzského fotbalu," dodal Jančík.