Posuďte sami…
Jednadvacetiletý ostravský odchovanec prosedí posledních pět minut čtvrté čtvrtiny na střídačce, ze které sleduje dramatickou koncovku.
Téměř ztracený zápas posílá tři vteřiny před koncem do prodloužení dalekonosnou trojkou Ames.
Zkušený Američan v barvách Nové huti pumpuje rukama. Fanoušci v zaplněné hale Tatran, kde se stojí i u zdi na bočních schodech, šílí. Vestoje připravují své miláčky na rozhodující minuty utkání.
Přichází první komplikace. Ames popáté fauluje a musí střídat. „Jdeš tam, Adame," houkne kouč Medvecký na Číže. Ten vyrazí k časoměřičům a vbíhá na palubovku. Atmosféra je hustá jako pravá bramborová polévka od babičky.
Číž zakládá akci, na jejímž konci je z dálky přesně střílející Jurečka – 80:78. Radost trvá jen chvíli. Kotas s Pospíšilem posílají Pardubice do vedení – 80:82. Čas rychle ubíhá, do konce prodloužení zbývá odehrát dvě minuty.
Míč si bere Číž, drze vniká pod koš a dává – 82:82. Domácí ubrání a jdou do útoku. Žádné vyčkávání, další neohrožený nájezd Číže a Ostrava vede – 84:82. Číž je v laufu. Při průniku je faulován a jeden trestný hod proměňuje – 85:82. Muir-head odpovídá – 85:84. Čížův koncert pokračuje – 87:84. Drama vrcholí. Do konce chybí dvacet vteřin. Muirhead dává první šestku – 87:85. Druhou nepřesnou si sám doskakuje. Zpod koše může srovnat Bohačík, ale míjí. Pardubice znovu doskakují, balon letí na Kotase, který zcela sám zvedá trojku. Hala ztichne. Míč končí na obroučce, Ostrava vítězí.
Domácí fanoušci zůstávají a vyprovázejí své hrdiny do kabin ohlušujícím potleskem.
„Podobnou atmosféru jsem zažil naposled před dvaceti pětadvaceti lety, když jsem za Novou huť hrál. Je to nádhera, jsem nesmírně šťastný," rozplývá se po utkání ostravský kouč Dušan Medvecký.
Současně také oceňuje fantastický výkon Číže, kterým se blýskne v prodloužení. „Adam je velký hráč, akorát pořád musí přemýšlet nad svou hrou. Ukázal, co v něm. Prodloužení odehrál bezvadně," pochvaluje si Dušan Medvecký.
V dalším utkání se představí Ostrava na palubovce Prostějova. Duel startuje v sobotu od 17.30 hodin.
Číž: Tohohle se člověk dočká jen párkrát za život
Během pozápasového rozhovoru za ním přišel šéf ostravského klubu Ladislav Kudela, který mu gratuloval k výhře a skvělému výkonu. Jednadvacetiletý rozehrávač Nové huti Adam Číž prožil snový podvečer. Po pomalejším rozjezdu do středečního utkání s Pardubicemi se chopil taktovky a sedmi body v prodloužení rozhodl o vítězství Ostravy 87:85. „Tahle výhra je pro nás nesmírně cenná," hlásil Číž.
Posledních pět minut základní hrací doby jste proseděl na střídačce. Pak se vyfauloval tahoun Ames a přišla vaše chvíle. Naskočit v takové atmosféře do prodloužení bylo asi hodně náročné. Jak jste se cítil?
Musím přiznat, že se mi tam nešlo úplně snadno. Ale strach jsem neměl, nedělal jsem si z toho těžkou hlavu. Říkal jsem si: Máš natrénováno, běž tam a ukaž to nejlepší, co v tobě je. Trenér nám před každým zápasem opakuje, ať nejsme nervózní, že je to pořád jen hra, kterou navíc umíme.
A vy jste ukázal, že basketbal máte v krvi. Nasázel jste v nastavené pětiminutovce sedm bodů z týmových třinácti a v podstatě sám rozhodl o deváté výhře v řadě. Navíc jste udrželi domácí neporazitelnost…
Tahle výhra je pro nás nesmírně cenná. Jsme rádi, že se nám daří. Co říct k mému výkonu? Nepřeceňoval bych ho. V průběhu zápasu se mi totiž až tolik nedařilo, v prodloužení mi to jednoduše vyšlo. Najel jsem tam a ty koše dal. Ono to částečně vyplynulo ze hry Pardubic, které si pokryly mé spoluhráče, a já dostal trochu více prostoru. To vítězství je zásluha nás všech.
Zápas byl plný zvratů. Vám vůbec nevyšla první čtvrtina, kterou jste prohráli 8:17. Tak málo bodů jste v letošní sezoně za úvodní desetiminutovku ještě nedali. Co bylo špatně?
Nedali jsme pár otevřených střel, oni naopak své šance proměnili a získali náskok. Trenér nám říkal, že jsme zbytečně nervózní, aspoň podle toho, co na začátku z naší hry vypozoroval.
Ještě do poločasu jste zápas otočili, a když jste šli pět minut před koncem do vedení 65:54, zdálo se, že máte vyhráno. Jenže neměli…
Dobré bylo, že jsme stále dobře pracovali v obraně, tím se udrželi ve hře a v dalším průběhu zápasu se dostali do vedení. Pak přišel oddechový čas Pardubic, který nám podle mého ublížil. Lidé nám vestoje tleskali, což působilo, jako by už jsme měli zápas vlastně vyhraný. Možná se nám to dostalo do podvědomí, měli jsme to v hlavách. V takové atmosféře je mnohem těžší se stoprocentně soustředit na hru, nebláznit a nedělat chyby. A ty bohužel přišly. Polevili jsme, otevřeli obranu a soupeř najednou znovu vedl.
Závěr zápasu byl infarktový. Devět vteřin před koncem svítil na ukazateli skóre stav 71:74 a vy jste vyhazovali míč ze strany. Nepřekvapilo vás, že Pardubice nefaulovaly a daly vám šanci jednou střelou vyrovnat?
Vzhledem k tomu, že jsme ve čtvrté čtvrtině dali do té doby patnáct bodů a všechny z trojek, čekal jsem, že budou faulovat. Bylo jen dobře, že nás nechali zakončit. Možná nečekali, že to Ames vystřelí dva metry za trojkou. Ukázal svou zkušenost. Je to skvělý hráč, který se musí bránit úplně všude. A to znovu potvrdil.
O vašem fantastickém představení v prodloužení už jsme se bavili… V poslední vteřině měl v rukou pardubickou výhru Kotas, ale svou trojku minul. To vám muselo pořádně zatrnout…
To víte, že jsem to tlačil očima ven. Předtím nám v útoku dvakrát doskočili, tam byla největší chyba. Naštěstí minul a mohli jsme začít slavit. Byl to krásný zápas, který zvedal lidi ze sedaček. A nejen je. Taky jsme to prožívali. Sledoval jsem trenéra Medveckého, který toho měl taky už dost. Na jeden zápas bylo těch emocí možná až příliš mnoho (směje se).
Nadšení fanoušci v narvané hale Tatran vás vyprovázeli do kabin vestoje bouřlivým potleskem. Pamatujete něco takového?
Tohohle se člověk dočká jen párkrát za život. Lidi byli úžasní, moc nám pomohli. Potlesk si zasloužili stejně jako my. Oni taková dramata milují, chtějí tyhle emoce. Takový zápas se prostě musel líbit.
