Zlín, České Budějovice, Zlín, Ostrava, České Budějovice a dnes znovu Ostrava. Během dvou týdnů viděli pěkný kus republiky a hlavně své syny bojovat ve finále. Manželé Fořtovi za nimi z Lanškrouna vyráželi téměř každý druhý den.

Otec Radovan Fořt při olympijském závodě horských kol v Atlantě 1996.„Baví nás to, fandíme jim a žijeme s nimi," usmívá se Radovan Fořt, bronzový medailista z mistrovství světa juniorů 1982 v cyklokrosu a účastník olympijských her v Atlantě 1996, kde při premiéře MTB obsadil 24. místo.

Jednadvacetiletý hokejový útočník Tomáš Fořt má od minulé neděle po sezoně, s týmem Zlína získal stříbrnou medaili. „Byl smutný, že v sedmém zápase finále s Plzní prohráli, ale i to ke sportu patří."

O dva a půl roku starší Dominik, volejbalový smečař Ostravy, ještě na zlato útočí. „Věřím, že ho uhrají, my jim k tomu pomůžeme," těší se Radovan Fořt na dnešní finálový souboj s Českými Budějovicemi, který může rozhodnout o mistrovském titulu pod vysokou sítí.

Ostrava sice páté utkání v sobotu na jihu Čech prohrála 1:3, ale v sérii vede 3:2 a v šestém má výhodu domácí palubovky.

„I když už na nás kluci nejsou závislí, pořád fungujeme jako rodina. Dřív se bez nás neobešli, teď už si to užíváme a je to krásné," raduje se z úspěchů svých synů. „Když začínali, museli jsme je vozit na tréninky a zápasy. To, že sport dělali naplno, je zásluha manželky, já v jejich dětství ještě sám závodil," oceňuje skvělé zázemí, které měl při sportování on i oba potomci.

Ani jeden se v jeho stopách ale nevydal. „Myslím, že dřív v koutku duše doufal, že se potatíme, a asi ho i trochu mrzelo, když se tak nestalo," míní volejbalista Dominik. „Zkoušel jsem to, ale kolo mě nebavilo. Jsem spíš na kolektivní sporty, zážitky jsou daleko lepší, než když se raduji sám," dodává 190 centimetrů vysoký smečař, který v dětství hrával i hokej.

„Vůbec toho nelituji. Dominik na kolo nebyl, Tomáš dva roky závodil, ale nedalo se to skloubit s hokejem, tak ho pak dělal jako doplňkový sport," vysvětluje otec Radovan.

Tomáš Fořt, jednadvacetiletý hokejový útočník Zlína

Něco však mají všichni společného: Tomáš i Dominik ve svých týmech oblékají dres s dvanáctkou. „Měl jsem ji, když jsem hrával hokej v Lanškrounu, ale to byla náhoda. Pak si ji vzal Dominik a po něm i Tomáš," objasňuje Radovan vznik rodinné tradice. „Líbilo se mi mít stejné číslo jako táta a dvanáctka byla volná. Hlavně jsem nechtěl třináctku, ta je nešťastná," tvrdí ostravský volejbalista.

Dominik Fořt, smečař OstravyDnes večer si rodiče obléknou Dominikův dres z loňské sezony a synův tým budou hlasitě podporovat z hlediště. „Při čtvrtfinále se Zlínem jsem si vzpomněl, že ve sklepě máme buben, tak jsem ho vytáhl a od té doby ho vozíme na volejbal," chystá se Radovan na finále. Bubnovat ale bude jeho manželka. „Prý nemám rytmus, tak na mě zbyla plastová trubka," naoko si postěžuje smečařův otec.

Kdyby to dnes nevyšlo, má Ostrava třetí mečbol ve středu 1. května od 18 hodin v Českých Budějovicích, kde se hraje rozhodující sedmý zápas finálové série play-off.