VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Exreprezentant Žydel dobývá Alpy: Florbal mi nechybí, ale ostravští kamarádi ano

/ROZHOVOR/ Patřil k velkým talentům českého florbalu už od dob, kdy začal docházet do přípravky North Stars Ostrava. Prošel rovněž místním FBC, stal se juniorským vicemistrem světa a za vrchol kariéry považuje titul s Vítkovicemi. Před dvěma lety odešel do Švýcarska, kde po dvou odehraných ročnících překvapivě řekl dalším nabídkám ne a nyní pracuje v cykloservisu. „Konečně si užívám volna, které jsem nikdy neměl,“ usmívá se Robin Žydel.

9.10.2017
SDÍLEJ:

Šimon Sedlařík.Foto: archív Šimona Sedlaříka.

Povídáme si ve Wyssachenu, malé a klidné vesničce nedaleko Bernu, ve které žije ani ne dvanáct set obyvatel. Včetně Robina Žydela, bývalého juniorského vicemistra světa z roku 2007, jenž se zde zabydlel po dřívějším přesunu z Vítkovic.

Sedne si do křesla, protáhne se a prohodí: „Jsem ready. Musel jsem se ještě najíst, to víte, práce,“ usměje se omluvně.

Co děláte?

Jsem v podniku, kde se montují a skládají kola. Chodí nám už i hotové kusy a my dokládáme příslušenství. Pak už jen balíme a posíláme.

Kde jste k takové práci přišel?

Pomohl mi tehdy klub, to byla moje podmínka. První dva měsíce jsem nic neměl, tak jsem se ozval, že tohle je pro mě trochu drahá dovolená. Kromě bydlení jsem si všechno kupoval ze svých úspor. Na týden jsem dokonce odjel domů, ale pak se ozvali, že mi něco sehnali a ať se vrátím.

Jak jste se vůbec dostal ke švýcarskému angažmá?

Tým (Langenthal – pozn. red.) sháněl před třemi lety hráče a tehdy měl českého asistenta, Máru Lébla. Ten mě doporučil hlavnímu trenérovi, Švýcarovi, který se pak kouknul na nějaké zápasy v televizi a řekl, že mě bere. Prvně jsem přijel na týdenní zkoušku, a když všechno bylo v pohodě, vzal jsem to.

Strávil jste ve Švýcarsku dvě sezóny. Ani jednu jste ale neodehrál celou, proč?

Byl jsem zraněný. V první jsem odehrál většinu, jen tři zápasy ne kvůli kotníku. Pak jsem si říkal, že už končím, že na to kašlu, ale nakonec jsem zůstal. Půlku z další sezóny jsem neodehrál, pak teda zase jo, ale v jiném týmu (Grünnenmat – pozn. red.).

Dá se zdejší soutěž srovnávat s českou extraligou?

Rozdíl je v penězích. Švýcaři je mají, takže tu klidně dotáhnou i nejlepší Švédy a Finy, to celou ligu posouvá mnohem výš. Jednoduše – jejich přední týmy jsou lepší, než ty nejlepší české.

Říká se, že hráč je tak dobrý, jako je liga, ve které hraje. Cítil jste to na sobě?

Florbal byl mnohem rychlejší, takže to člověku určitě něco dá. Na všechno méně času, hraje se ve vyšším tempu. Ale jak říkám, náročné to tady bylo celkově – od šesti do pěti v práci, pak dvě hodiny trénink, pak domů, navařit a připravit se na zítra. A druhý den znovu.

Měl jste nějaké nabídky i před třetí sezónou?

Měl jsem tři z Česka, nebo jsem mohl pokračovat tady. Ale řekl jsem jasně, že už nechci.

Nalevo ovce, napravo krávy. Je to pro mě luxus.

Florbal už tedy vůbec nehrajete?

Ne, nechal jsem toho. To víte, že bych si zahrál, ale když si vzpomenu, kolik času tomu člověk musí obětovat… Nestojí to za to. Život prostě není jen o hraní florbalu, alespoň já to tak cítím.

Kdy jste poprvé pocítil, že už vás to na hřiště netáhne?

Už v první sezóně tady jsem si říkal, že chci dělat i jiné věci než pořád jenom florbal. Víkendy byly zabité, svátky, všechno. Pak jsem se zranil a byl jednoduše pánem svého času, mohl jsem dělat cokoliv a kdykoliv. To jsem nikdy předtím nezažil. Neměl jsem to najednou nalajnované tak, že musím dneska na trénink, zítra, v pátek, o víkendu pak na zápas. Teď v pátek večer přijdu domů a můžu se rozhodnout, co budu dělat v neděli.

Takže jste florbalu nechal kvůli časovému presu a teď si užíváte?

Přesně, mám prostě na všechno více času. Odpadl mi stres, za ničím se nehoním, zajdu si do posilovny, v klidu se najím a jsem v pohodě. Mám svůj klídek a nemusím se nervovat.

Na vesnici musíte mít klidu spoustu.

Přesně, tam napravo za domem jsou krávy, nalevo ovce (usmívá se). Pro mě je tohle prostředí luxus.

To musíte asi i dost relaxovat, ne?

Jo, já stejně nejsem moc městský typ, takže si užívám to ticho. Vždycky, když před kamarády zmíním, že bydlím ve Wyssachenu, tak to ani neznají (smích).

Jak vypadá váš volný den? Sednete na kolo, chodíte po horách?

Jasně, buď sednu na motorku, nebo kolo. Anebo jdu na hory, přesně. Na ty hlavně, když je víc času.

Co máte za motorku?

750 Suzuki, koupil jsem si ji v Česku a přijel jsem na ní až tady. První rok jsem byl bez motorky, pak jsem si říkal, že mi to chybí. Tak jsem si ji hned pořídil.

Šimon Sedlařík.

Chybí mi rodina a kamarádi, jinak jsou ty možnosti jinde

Řekl byste, že vám Česko chybí? Nebo i konkrétně Ostrava?

Chybí mi lidi, rodina a kamarádi. A taky české holky a jídlo, co bych dal za takovou svíčkovou nebo kachnu s knedlíkem (smích). Ale jinak ne. Podívejte, pondělí až pátek bych chodil do práce i v Ostravě. Tak to dělám tady a o víkendech, když je hezky, stejně nejsem doma. Pořád někde chodím. V tom je zdejší život fakt dobrý, ty možnosti jsou někde jinde.

Jako třeba?

Zhruba před rokem jsme se v sobotu ráno sebrali a letěli do Barcelony. Byli jsme tam na víkend, koukli jsme na fotbal a jeli jsme zpátky. V tom jsou ty možnosti jiné.

Říká se, že švýcarská životní úroveň je jedna z nejvyšších v Evropě.

Souhlasím. Nedá se to srovnávat. Mám krásný byt, jsem v hezkém prostředí, finanční možnosti jsou taky lepší.

Bydlíte sám?

Předtím jsem tu bydlel s Danim (Jan Daniš – pozn. red.), s ním jsem i hrál v obou klubech. Dani se pak vrátil do Česka, já jsem měl taky nabídky, ale prostě jsem řekl, že už nechci hrát. Teď bydlím s Matějem Smetákem, který tu hraje.

Chcete se k florbalu ještě někdy vrátit, nebo už je definitivně konec?

Definitivně ne, ale třeba vloni, když jsem půlku sezóny nehrál, to bylo fajn. Pak jsem zase začal hrát a pořád měl stresy. Štvalo mě, že jsem neměl na nic čas. Rozumíte, přijdete z práce, hned jdete na trénink, po tréninku domů a musíte si navařit a podobně. Není to tu jak v Česku, že jdete na menu někde do hospody. Všechno si prostě člověk musí dělat sám.

Takže ani ve Švýcarsku se člověk florbalem neuživí?

Vůbec ne. Možná jen ti nejlepší Švédi. Třeba i reprezentanti Švýcarska musí pracovat, sice třeba jen na částečný úvazek, ale musí.

Největší rozdíl je v disciplíně

Co němčina? Uměl jste jazyk, než jste přišel?

Neuměl, ani trochu. Pomohlo mi, že tady byl Dani. Jinak jsem se učil sám, když jsem ještě ani neměl práci, jen jsem seděl doma a koukal do knížek. Potom jsem si zaplatil i kurz.

Můžete srovnat českou a švýcarskou mentalitu?

Největší rozdíl vidím v disciplíně. Švýcarovi někdo nalajnuje pracovní den a on ho pokaždé splní do puntíku. Dokonce mi někdy přijde, že se tady pracuje pořád, že víceméně všechno, co lidi dělají, je že spí, jí, nebo pracují. Život si moc užívat neumějí.

Takže Češi jsou více volnomyšlenkářští?

To bych řekl. Potom mě napadá, že klasický Čech občas přemýšlí, kde by co ošulil, ale tady každý dělá přesně to, co má. Ani ho nenapadne dělat něco jinak, to jsem ještě neviděl. Trochu mi jen vadí, že Švýcaři se bojí řešit problémy na rovinu. Nejsou schopni si něco vyříkat z očí do očí, vždycky jenom přes telefon.

Co vás dostalo hned po příjezdu?

Čistota. Ani jeden papírek na zemi, prostě nic. Životní úroveň je celkově neskutečná, nemůžu to srovnat. Pak mě dostalo, když jsem první tři měsíce pracoval ve sběrném dvoře. Kdybyste viděl, co lidi vyhazovali… Našel jsem třeba úplně nové brusle, ještě s cenovkou, fungl nové pohorky, nábytek. Lidi v Česku si třeba brusle mnohdy ani nemohou koupit a oni to tady vyhazují. Když má něco jen malý, nepatrný kaz, Švýcar to vyhodí a koupí si nový kus.

Máte ještě nějakou další kuriozitu?

Nechápal jsem, jak jsou tady přísní na sbírání hub. První den v měsíci třeba nesmíte sbírat vůbec, netuším proč. Asi lesní regenerace (smích). Pak už jo, ale maximálně kilo na osobu. Dohlížejí na to docela přísně. Máte různá stanoviště, tam si to prohlídnou, vyházejí ty nejedlé a pokud máte víc než kilo jedlých, zabaví vám je.

Šimon Sedlařík.

Čechů je tu dost. Chodíme spolu na hory

Ještě k florbalu. Sledujete třeba českou a švýcarskou reprezentaci, českou soutěž…?

Sem tam se kouknu, když hrají třeba kamarádi, nebo i tady chodím na zápasy, nedávno jsem byl na Lukáše Veltšmída. Když je možnost někoho vidět nebo se s někým potkat, vždycky jdu. Kontakty se sice po nějaké době logicky ztrácejí, když jste v zahraničí, ale snažím se.

Potkal jste se ve Švýcarsku někdy s Čechy, kteří zde dlouhodobě žijí?

Jasně, seznámil jsem se tu s hodně lidmi. Máme i skupinu na Facebooku, chodíme spolu na hory, svezl jsem se do Česka jako spolujezdec… Čechů je tu dost.

Na jak dlouho svůj švýcarský pobyt plánujete?

Plánoval jsem na rok, pak na dva, teď říkám, že do příštího léta. Ale možná vydržím ještě další rok, každopádně do třiceti maximálně. Víc asi ne.

A máte nějaký cíl na ten další rok, než se vrátíte domů?

Procestovat co nejvíc, protože na dovolenou se tu potom možná už ani nedostanu. Je to drahé, takže dokud jsem tu, chci vidět co nejvíce.

A chtěl byste potom zpátky do Česka, nebo si umíte představit život i jinde, v jiné cizí zemi?

Klidně bych to i zkusil. Jak tady skončím, tak budu dva tři měsíce cestovat – a pokud by se mi někde zalíbilo, zůstal bych. Jinak si ale žádné plány nedělám. Je to super, že za tu dobu, co jsem tady, jsem už byl v Itálii na Moto GP, ve Francii a Španělsku na fotbal, v Londýně, v Paříži na MS v hokeji, ty možnosti jsou perfektní. V Česku bych na to šetřil nevím jak dlouho, tady to zvládnu z měsíčního platu. Zrovna dneska kupuju letenky do Milána. Když se mi prostě něco líbí, můžu si to koupit, to doma často neexistovalo.

ŠIMON SEDLAŘÍK

Autor: Redakce

9.10.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Volby v Žermanicích na Frýdecko-Místecku.
14

Muž si dělal selfie a pak zpřeházel volební urnu. Řeší se platnost voleb

Volby 2017 v Orlové

Volby jsou rutina, vyžadují však trpělivost, říká dlouholetá komisařka

Útočník Švábík je po kolapsu doma a řekl: Fotbal? Pravděpodobně už hrát nebudu

/ROZHOVOR/ Na fotbalovém hřišti ve svých pětadvaceti letech absolvoval nespočet bitev, tu největší ale útočník Jan Švábík svedl v předchozích týdnech mimo zelený pažit. A vyhrál!

Staronový trenér Petřkovic Smékal: Moje role byla přinést do týmu impuls

/ROZHOVOR/ Malé déjà vu prožívá v těchto dnech Filip Smékal. Fotbalový kouč, který v závěru minulého roku skončil s trénováním v Petřkovicích z rodinných důvodů, se po deseti měsících vrátil, aby Odru opět pozvedl a dostal zpět do horních pater MSFL. Jako před pěti lety, kdy začínal ještě v krajském přeboru. „Chci mančaft nastartovat,“ prohlásil Smékal.

Opavsko je pro archeology zemí zaslíbenou

Svá tajemství odhalil poslední pozůstatek opavského hradu – Müllerův dům. Objeveno bylo třeba také pravěké sídliště a pohřebiště v Loděnici.

Zase jen plichta. Baník nedokázal doma vyhrát ani popáté

/FOTOGALERIE/ Ani na pátý pokus doma nedokázali naplno bodovat. Fotbalisté Baníku Ostrava remizovali v 11. kole HET ligy s Olomoucí 1:1 a už deset zápasů čekají na výhru. Ostravané šli do vedení zásluhou Hrubého, Sigma vyrovnala díky střídajícímu Moulisovi.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení