A přizpůsobit se týmovému nařízení musí i třiadvacetiletý kapitán celku Filip Heczko, který v neděli a v pondělí povede tým v sezoně, kdy si ostravský klub připomíná dvacet let existence na sportovní scéně, do semifinálových soubojů s Mladou Boleslaví. „Nikdo nám nic nepřipomíná, samozřejmě by to však byl krásný úspěch, kdybychom něco zajímavého urvali. Navíc spojené s tím výročím. A já doufám, že se nám to podaří, už třeba jen proto, že pak by oslava byla, myslím, dvojnásobná. Ale uvidíme, teď ještě musíme zvládnout těžký krok. A pokud ho uděláme, čeká nás Superfinále, které se hraje na jeden zápas… V něm se uvidí, jak se komu zadaří," říká Filip Heczko, nekompromisní obránce a manažer soukromé společnosti, rozhodným hlasem.

Teď o prodlouženém velikonočním víkendu vás čeká start semifinálové bitvy s Mladou Boleslaví, kde jste nějaký čas taky působil. Je mezi vámi a středočeským klubem ještě nějaká vazba?

Je to asi tak, že jsem v Boleslavi hrál nějaké tři čtyři roky zpátky, pokud se nepletu, a už to tím pádem až tak žhavé není. Jsem teď ještě v nějakém kontaktu jen s několika málo členy týmu třeba s Radkem Gwuźdźem. Ale je to spíš tak, že si napíšeme: Ahoj, jak se daří, jak si na tom v „kanadě"… Žádné hecování v tom není.

Ono se asi před zápasy s Mladou Boleslaví hráč, i soudě podle vašeho posledního vzájemného měření sil, moc hecovat nemusí…

To je fakt, taky si to myslím.

Čím to, že na závěr základní části přišlo v Ostravě na váš zápas s Mladou Boleslaví tolik lidí?

Asi tím, že lidem se líbí fyzický florbal. A možná, že příznivci před tím zápasem tušili, že to nebude florbal jen o míčku. Kromě toho je Boleslav dobrá dopředu, má kvalitní útočníky, dává docela dost branek. A takový soupeř jako jsou oni se dá spíš překonat větším počtem vstřelených branek než jen kvalitní obranou, což taky asi lidi do ochozů víc táhne.

Když se člověk podívá na vaši figuru, asi i vám takový fyzický florbal musí vyhovovat…

Jasně, to rozhodně. Ale co jsem ve Vítkovicích, tak si myslím, že se snažím daleko víc hrát hokejkou, i když si tělem taky pomůžu. Ale snažím se hrát pokud možno čistě…

Vítkovice hrají trošku nadneseně řečeno „totální" florbal, ve kterém je spousta pohybu a vyžaduje opravdu velkou kondiční připravenost. Jak se s tím vypořádává hráč vaší postavy?

No, žádná sranda to není. Třeba setrvačnost při brzdění před soupeřem je docela dlouhá. Samozřejmě že se snažím a kila trochu shazuju. Ovšem měl jsem hranici 112 kilo, ale to bylo v době, kdy jsem vlastně uvažoval, zda do téhle sezony vůbec vstoupím. Tehdy jsem hodně cvičil, nabral jsem nějakou hmotu, ale určitě nemám vymakanou vánočku, to přiznávám (smích). Postupem času jsem však zjistil, že mi florbal chybí. Proto jsem se snažil aspoň něco málo shodit, protože tenhle fyzický styl florbalu s mými kilogramy nejde dohromady. Mám oproti začátku sezony nějakých sedm kilo dolů a teď doufám, že ještě dál to půjde níž a níž. Zatím to ale jde. A Patrik (Suchánek) si na mě nestěžuje.

Když už vyslovujete jméno Patrika Suchánka, jak se vypořádá postupně vousy zarůstající tým s tím, že vašemu parťákovi z obrany pod nosem nic velkého prozatím neraší?

Snad tam ještě něco bude mít. Doufám, že mu ještě něco na tváři vyleze. Pokud ne, pak bychom mu tam museli něco přidělat (smích).

Říkáte, že jste uvažoval, že do sezony vůbec nevstoupíte. Byly za tím jen přebytečné kilogramy?

Ne, bylo to i kvůli práci. Snažil jsem se v ní dostat na nějakou vyšší úroveň, takže ta úvaha o přerušení kariéry byla motivovaná spíš takhle. Florbal je amatérský sport, který mě živit nebude, takže priority jsou zdraví, rodina, práce a florbal. Zkrátka jsem si to taky trochu musel uspořádat. Ale na druhé straně jsem pak viděl zápas Havířova se Střešovicemi, tak mě to nabudilo a řekl jsem si, že zkrátka ještě musím jít hrát.